Zastavení třetí: Fotbalové začátky

12.9.2010 1:42  

Druhý pokus o založení fotbalového klubu tedy Lhoteckým vyšel. Připomeňme si některá jména těch, kteří stáli u jeho zrodu...

Bratři Němcovi, Pokorný Josef, Doršner Jan, bratři Kyznarovi, bratři Kunešovi, bratři Urbánkovi, bratři Kratinovi, Dolejš Václav, bratři Malcovi, Balouš Josef, bratři Keprtovi, Kratina Eduard, bratři Baštářovi, bratři Bártovi, bratři Boudníkové, Foltýn František, Schleofer Vácav, Sik František, Chod Oldřich, Kapitán Oldřich a Hořčic Josef.

Prvním soupeřem S.K. Lhotka se staa Rudá Hvězda Podolí. Nebyla to náhoda, v dresu Podolí ještě před založením lhoteckého kubu působil Jaroslav Kratina, první předseda S.K. Lhotka, jeho bratr František, Eduard Keprt a Josef Baštář, jimž Kapitán ve svých zápiscích přiznává vůbec největší zásluhy na založení S.K. Lhotka. Aby mohlo být utkání vůbec odehráno, musel soupeř z Podolí zapůjčit tehdejším hráčům ze Lhotky dresy. Jak zápas dopadl, se nám nepodařilo dopátrat.

Hned po dvou letech se S.K. Lhotka propracoval z páté třídy do třetí. Současně klub vstoupil do ČSTV a poprvé změnil název: Olympia Praha XV. Zatímco fotbalová stránka věci a nadšení pro sport byly na maximu, zázemí a finanční zajištění velice pokulhávalo. Jako kabiny dlouho sloužily nepoužívané chlívky na dvoře nedaleké restaurace. Vstupné, které se vybíralo při zápasech, zdaleka nestačilo k finančnímu zajištění, jelikož na zápasy chodilo od 30 do 100 diváků. Proto si klub vypomáhal pořádáním různých doprovodných akcí typu divadla, taneční či třeba pouťové zábavy. Menší chlapci z týmu, kteří si chtěli vydělat na pořádné vybavení (na kožený míč), chodili v neděli odpoledne prodávat fialky.

O další dva roky později se klub přejmenoval zpět na S.K. Lhotka a po dalších dvou sezónách, v roce 1934, na A.F.K. Zátiší. Hlavním organizačním místem a jádrem byla i v tehdejší době (je zajímavé, jak některé věci zůstávají napříč staletími stejné) místní restaurace. Jak již bylo zmíněno, konaly se zde různé kulturní akce a hráči se v restauraci také pravidelně scházeli po zápasech, aby utužili kolektiv a probrali odehrané utkání. Také v této hospodě vznikla píseň, která by se dala označit za hymnu kubu.
 
SK Lhotka, to jsme my,
fotbalisti zrození,
fotbal to je naše láska,
když nám nikdo nenapráská,
každý zápas vyhrajem,
třeba s velkou tíhou jen,
když prohrajem, vem to ďas,
a v neděli to hrajem zas.
 
Za zmínku jistě stojí také další popěvek, který se často nesl místní restaurací:

Jedenáct mladíků, stojí v poli šiku,
když soudce dá znamení, hrnou se k útoku.
Centr podá spojce, spojka zase křídlu,
křídlo v divém chvatu, šutuje na bránu.
Míč se však odráží, od tyče do pole,
centr přiskakuje, první gól šutuje.

Fotogalerie

kompletní galerie (počet:1)

Tagy: