V Hradci nás kromě pár vloček sněhu čekala i poprvé v tomto roce travnatá plocha. Velké hřiště navíc vybízelo ke hře za obranu soupeře. V prvním poločase jsme se k tomu dostávali hlavně z pravé strany přes Roubase a Máru. Největší šance ale paradoxně přišla z druhé strany. Krýša postupoval po průnikovce sám na bránu, ale nepřipravil si míč ideálně na kvalitnější zakončení. První gól však přeci jenom připravila aktivní pravá strana. Mára se podél brankové čáry protáhl blíže k brance a přes malé vápno našel na zadní tyči úplně volného Kerbyho, který doklepával do prázdné branky. Asi nikdo v tu chvíli nepředpokládal, že by mělo jít o poslední gól v zápase. Andy ještě do poločasu orazítkoval břevno, ale více šancí už první půle nepřinesla.
O pauze jsme museli upravit postavení během vedení našich útoků, protože soupeř po každé naší ztrátě zlobil do zcela otevřené obrany a občas jsme vše hasili na poslední chvíli. Změna hned přinesla větší kontrolu nad utkáním, ale ve vzduchu se stále vznášela hrozba nějakého nešťastného momentu, který by vedl k vyrovnání. Razítko na vítězství z dobrých pozic nepřidal ani Mára, ani Janskoš. Zmrazit nás tak mohla střela z hranice vápna, která skončila na tyči a následnou dorážku fantasticky vykopl Šeflis. Z Hradce tedy odjíždíme se třemi body, ale v tuto chvíli se určitě nenacházíme v nejlepším rozpoložení, ať už se to týká hry nebo zdravotního stavu kádru.