Po dvou domácích zápasech nás konečně čekal i nějaký ten pěkný výjezd. V Náchodě bylo slunečno, příjemných 15 stupňů, ale, jak by řekl klasik, hodně foukalo a byl silný vítr. Taková pohodička s příměsí až moc velkého klidu před bouří. A zahřmít mohlo hned po pár minutách. Šeflis špatně trefil míč při pokusu o přihrávku a soupeř kousek za vápnem střílel do naprosto odkryté branky. Minul. My jsme měli optickou převahu, ale bez větších šancí. Naše pomalá hra na moc doteků a neochota jít do nějakého sprintového náběhu hrála do karet domácím, kteří tak cítili šanci na dobrý výsledek. Prosadil se tak akorát Arťa levačkou z hranice malého vápna.
Opět jsme si tak museli připomenout některé principy a druhá půle už byla mnohem lepší. Po Janskošově důrazné práci v malém vápně dorážel do prázdné branky Hoďas a definitivně nás uklidnil. Bejkem a Roubasem jsme přidali ještě další dva kousky, a nakonec si tak odvezli výsledkovou optikou pohodlné vítězství, které se ale rodilo v křečích a postupně. I takové situace ale musíme umět zvládat a jsme rádi, že se nám to podařilo.