Od prvních minut bylo vidět, jak domácí celek bere utkání hodně prestižně, a tak nechyběly emoce. Šemíci se pokoušeli o silový styl fotbalu založený na dlouhém míči a souboji o něj. My to celkem brzy přečetli a za první poločas jsme soupeře pustili jen do jedné šance. Naopak nám chybělo možná i trochu štěstí, abychom některé závary těsně před bránou jen doklepli do prázdné brány. Nakonec jsme se dostali do vedení po rohovém kopu díky Tajovskému. Do přestávky jsme šli s náskokem a vědomím, že stačí přidat druhý gól a bude rozhodnuto.
Opak byl pravdou. Domácí vysunuli agresivní presink a my se nepochopitelně ponořili do pasivity. Možná ze strachu o výsledek jsme přestali být nebezpeční v útočné fázi a začali si koledovat kombinacemi ve vlastní obranné třetině. Agresivní presink domácích vyústil v několik rohových kopů. Jeden z nich s velkou dávkou štěstí proměnili. Šíma předvedl zákrok zápasu, ale dorážce už nezabránil. Míč pravděpodobně jen o pár centimetrů přešel čáru. Až na tento popud jsme opět začali hrát. Kalich hořkosti jsme si vypili do dna, když jsme malou domů poslali soupeře do samostatného úniku. Šíma fauloval a rozhodčí zvolil dvojí trest. Penalta a červená karta. Do brány musel David Tkač a domácí otočili skóre. Kluci se semkli a v deseti z rohu srovnali díky dorážce Kuby Pohla a ten samý hráč měl na hlavě v nastavení vítězství, ale branku minul.
Druhá půlka byla víc válka než fotbal. Test nervů, vůle a projev charakteru poprat se o výsledek. Celkově z výsledku zklamání, ale za průběh musíme být s bodem spokojeni.