Letní posila ze Střešovic se nedávno blýskla čtyřmi góly do sítě Újezdu nad Lesy, v neděli byl Kopal u všech branek svého týmu při výhře v Kunraticích 4:3 - dva góly dal, na dva přihrál. "Kunratice jsou můj oblíbený soupeř, dařilo se mi proti nim i v I. A třídě," usmívá se 26letý fotbalista.
V Kunraticích jste rozhodl gólem v předposlední minutě po krásné individuální akci. Diváci byli nadšení, všiml jste si?
Byl jsem hlavně rád, že to takhle dopadlo. Šel jsem proti dvěma obráncům, před prvního jsem se po sprintu dostal tělem a kontakt jsem ustál, druhému jsem to zasekl a vystřelil na zadní tyč.
Říkáte to, jako by tohle byla zcela běžná věc.
(Úsměv) Na tréninku to dělám taky, kolem vápna zasekávám rád a zatím mi to kluci žerou. Tohle byl takový můj typický gól, moje klička.
Nebojíte se, že už je od vás budou soupeři čekat a snadno vás přečtou?
Obránce to může čekat, ale v té situaci stejně každý brání a reaguje jinak. Můžu vystřelit, můžu míč zaseknout, přehodit si to z jedné nohy na druhou. Umím vystřelit oběma nohama, obránci to mají v podobných situacích těžké.
Do této chvíle jste byl obecně pro většinu přeborových hráčů a trenérů poměrně neznámý, což se teď asi změní. Co myslíte?
Možná jo, možná ne, zatím nějakou zvláštní péči nepociťuju. Když jsem přijel s Tempem do Kunratic, byli tam někteří lidé překvapení, že nejsem ve Střešovicích, vůbec nevěděli, že hraju přebor. Pamatují si mě z I. A třídy, kde jsme Kunratice potkávali pravidelně. Tak jsem se jim teď trochu připomněl, ale tipuju, že mě teď zase nějaký čas nebudou chtít vidět. (usmívá se) Každopádně jsou Kunratice můj oblíbený soupeř. Se Střešovicemi jsme tady naposledy hráli 4:4 a taky jsem měl dva góly a dvě přihrávky. Asi mě tady mají rádi...
V Kunraticích to byl dost bláznivý zápas. Jak jste ho viděl?
V kabině jsem před zápasem říkal, že to bude asi pěkná přestřelka, protože my i soupeř dáváme, ale i dostáváme, hodně gólů. To se potvrdilo. Nás hlavně těší, že jsme to takhle urvali na konci zápasu. Podařilo se mi vyrovnat na 3:3, tam jsem měl štěstí, protože mi soupeř přihrál a já míč dobře trefil z dálky. Pak jsem i rozhodnul, ale měl jsem dát gól už o pár minut dřív, kdy jsem šel sám na brankáře.
Léta jste neodmyslitelně patřil do sestavy Střešovic, kde jste dával góly. Teď se ale zdá, že jste v Tempu hodně ožil. Souhlasíte?
Chtěl jsem zkusit nějakou změnu. Na Tempo jsem se dostal přes Honzu Kočího, šel jsem na přípravu a zůstal tady. Na začátku jsem trochu váhal: ve Střešovicích jsem měl hodně kamarádů, pak mi zavolal trenér Koller, že si mě pamatuje ze zimního turnaje a měl by zájem. A jsem tady spokojený. Prožívám teď nejlepší fotbalové období. Přebor jsem hrál naposledy v dorosteneckém věku, když jsem byl na Zličíně, pak tam byl chvíli Břevnov, dva roky jsem vůbec nehrál fotbal a vrátil jsem se k němu ve Střešovicích. Zažil jsem tam dobré roky, snažili jsme se o postup, ale nepodařilo se nám to na několik pokusů. I proto jsem to šel zkusit do Tempa.
V šesti zápasech jste dal sedm gólů, aktuálně jste za Glasnovičem z Motorletu B druhým nejlepším střelcem soutěže. Pomýšlíte i na první místo?
No, zatím je to slušné, to jsem nečekal. Ale na nejlepšího střelce nepomýšlím, jsou tady jiní kanonýři: Merta, Hnát nebo Zilvar. Já asi ne. Samozřejmě je to krásná představa, ale neřeším to a užívám si současný stav.
Máte nějakou střeleckou metu, na kterou byste chtěl dosáhnout?
Proti Újezdu jsem dal čtyři góly, tam mi spadlo do brány úplně všechno. Přitom jsme se s klukama shodli, že to byl zatím nejtěžší soupeř, kterého jsme potkali – a dali jsme mu pět gólů... Po tom zápase jsem si říkal, že bych chtěl dát aspoň deset gólů. Ještě nejsme v půlce podzimu a už se blížím. Ale zatím si hranici nezvyšuju, nechávám tomu volný průběh.
Chválí vás teď trenér Koller hodně?
On moc nechválí, spíš říká, že by to celkově mohlo být lepší. Jednotlivce moc nerozebírá.
A máte aspoň nějaké ohlasy ze Střešovic? Bývalí spoluhráči vám vyrobili na jeden zápas transparent, kde vám děkovali za vaše účinkování v klubu.
Jo, kluci jsou super, fandí mi. Asi nečekali, že bych se takhle mohl chytit, ale mají radost. Sledují mě a já sleduju je. Když můžu, chodím se dívat na jejich zápasy.