Zápas dvou rozdílných poločasů. Ten první byl jednoznačně nejhorší za celý podzim. Hráli jsme pomalu, staticky a prohrávali osobní souboje. Rychlost rozhodování, výběr řešení a kvalita provedení byla na úrovni okresního přeboru. Měl jsem pocit, že nám někdo vyměnil tým. Jako bychom neměli žádné principy hry. Strašidelný. Do třicáté minuty to vypadalo na slušný debakl. Až když jsme prohrávali 0:3, tak chlapcům došlo, že bez pohybu ve sprintu a agresivitě v soubojích to prostě nejde. V poslední minutě prvního dějství se nám povedlo snížit na 1:3 a po mnoha šancích se nám podařilo konečně prostřelit hostujícího brankáře. O poločase jsme měli k hráčům velmi důrazný proslov. Zdůraznili jsme si herní principy, které jsme do té doby vůbec nehráli a apelovali na zvýšení běžeckých parametrů.
Druhá část utkání patřila naopak k nejlepším v sezóně. Začali jsme hrát rychle, pohybovali se ve sprintu a začali vyhrávat osobní souboje. Soupeř začal ztrácet ve všech směrech. Snížili jsme. Pak vyrovnali na 3:3 a dál soupeře válcovali. Jen díky neskutečným zákrokům brankáře byl soupeř dál ve hře o poslední body podzimu. Z ojedinělého brejku se soupeř trochu nespravedlivě dostal opět do vedení. My dál drželi vysoké tempo zápasu i díky střídajícím hráčům, kteří dopomohli ke gradování konce zápasu a odměnou bylo vyrovnání v devadesáté minutě. Opět, a už poněkolikáté, se nám povedlo zápas zlomit nebo dostat do remízy v samotném konci utkání. Je to známka toho, že jsme dobře natrénovaní a pomalu se nám daří vychovávat z kluků vítězné typy. Dnešní zápas byl jako noc a den. Napřed průšvih a pak nadšení ze hry, bojovnost a pozitivní emoce a skvělá tečka za jinak velmi úspěšný soutěžním podzimem.