Souboj prvního s posledním. Všichni hráči, trenéři i rodiče čekali jednoznačný průběh v náš prospěch. Já však střádal už od čtvrtka plány, jak to klukům ztížit. Nominaci jsme udělali podle čtvrtečního fotbálku na tréninku.
Už od začátku zápasu jsme šli jen do pěti hráčů v poli. Začátek zápasu jsme se hledali a zjišťovali, jak vlastně hrát proti sedmičlenné přesile. Nebyli jsme důrazní, nekomunikovali jsme a nabídka také nebyla adekvátní. Naše laxnost vyústila v první gól domácích. Do konce třetiny jsme se srovnávali s tím, že hrajeme v podčíslení.
Ve druhé jsme předvedli zlepšený výkon a překlopili výsledek na naši stranu: 3:6.
Do třetí třetiny jsme šli do sedmi, ale posty si kluci a Maky losovali. Nevím, jestli to bylo uspokojením nad výsledkem, tím, že si každý chtěl dát gól nebo tím, že kluci nevěděli, jak daný post hrát, ale naše hra byla horší, než když jsme hráli v pěti. Každopádně jsme zjistili, že gólman z Dana nebude a soupeř dotáhl na 7:8.
Protože se čas utkání blížil ke svému konci, rozhodl jsem se našim rodičům zachovat psychické zdraví a vrátil hráče na své posty. Poté už jsme domácí skoro k ničemu nepustili a vyhráli 8:11.
Myslím, že jsme ze zápasu vytěžili maximum a klukům ukázali, že žádný zápas není rozhodnutý už před jeho začátkem a že žádný post není jednoduchý. Klukům a Maky gratuluji k průběžnému prvnímu místu v soutěži.