U19: Hodnocení sezony

Zpětně vím, že v některých zápasech stačila jedna malá změna a mohli jsme se na Tempu radovat z návratu do ligy, lituje nepostupu o jeden jediný bod trenér Petr Mathauser.

Jaké byly cíle do právě skončené sezony?
Cílem bylo pokusit se o návrat do ligy, zároveň připravit hráče z koncového ročníku 2005 pro dospělý fotbal a ty mladší, aby byli tahouny U19 v další sezoně nebo dostali nabídky z týmu v celostátní soutěži. Zároveň jsme chtěli do hráčů dostat vítěznou mentalitu.

Jak se je podařilo naplnit?
Postoupit se nám bohužel nepodařilo o jeden jediný bod, což strašně moc mrzí, skončili jsme třetí. Zpětně vím, že v některých zápasech stačila jedna malá změna a mohli jsme se na Tempu radovat z návratu do ligy. Na druhou stranu věřím, že se nám zbývající dva cíle podařilo splnit. O hráče ročníku 2005 je například zájem i mezi divizními mužstvy a nějaké nabídky z nejvyšší dorostenecké soutěže jsou i na mladší kluky. Co se týče vítězné mentality, myslím si, že závěr sezony jasně ukázal, že někteří kluci se v tomto ohledu ohromně posunuli. Stále si však myslím, že jsme měli na můj vkus velké rezervy a k některým zápasům jsme nepřistoupili s chutí vyhrát a vším, co k tomu patří a to se projevilo i na konečném umístění.

Jaké jsou cíle do příští sezony?
Na Tempu končím, takže nedokážu říct, jaké cíle si vytyčí nový realizační tým s vedením klubu. Osobně si myslím, že by se mělo pokračovat ve snaze o návrat do vyšší soutěže, přípravě hráčů pro chlapský fotbal a k tomu, abychom hráčům vštípili vítěznou mentalitu.

Nejlepší zápas či moment sezony?
Osobně bych nejraději vypíchl víc zápasů, ale asi tím nejlepším zápasem byl domácí zápas na závěr jara s Libercem, který jsme vyhráli 4:1. Fantastický herní projev, obrovský hlad po vítězství, síla v osobních soubojích, konstantní presink po celém hřišti a zároveň taktická vyspělost. Tým ukázal, co dokáže, když je perfektně připravený, nastavený a chce vyhrát. Každý, kdo zápas viděl, musel mít radost z toho, co tempácká U19 dokáže hrát za fotbal a jaký je to příslib do budoucna ať už pro muže nebo dorost. Řekl bych, že tento zápas přesně odrazil to, na čem jsme pracovali v celé sezoně.

Největší zklamání sezony?
Jednoznačně nepostup do ligy, když jsme ztratili jeden bod na postupující Vysoké Mýto. Sice průběh sezony nenapovídal tomu, že bychom se o ty nejvyšší příčky mohli ucházet, postupně jsme se ale posouvali směrem nahoru a po vyhraném podzimu bychom byli alibisti, kdybychom nemluvili o postupu. Jenže jsme to na jaře nedokázali potvrdit. A vzhledem k tomu, že vím, co tým dokáže, mě to mrzí dvojnásob, že jsme to nezvládli. Je to obrovské ponaučení pro další týmy, že k postupu nestačí hrát dobře proti silným týmům. Je potřeba jít do každého zápasu na 120 procent, bojovat a rvát se za svůj klub a vystupovat jako tým. Právě to nám ale v některých zápasech chybělo a následně nás potrestalo.

Který soupeř nebo soupeři vás v průběhu sezony nejvíc prověřili a čím?
Asi konfrontace se všemi "béčky" byly náročné po mnoha stránkách. Nejvíc bych ale řekl, že nás prověřilo právě Vysoké Mýto. Silný ročník, který je pospolu už několik let, neměl takovou fluktuaci hráčů a byl celou dobu pod jedním výborným trenérem. To znamenalo vyspělý tým, hrající prakticky chlapský fotbal s velkou sehraností a taktickou a i technickou kvalitou. V prvním zápase nás právě podcenění těchto schopností a naše taktická nevyspělost vytrestaly.  Naopak utkání ve Vysokém Mýtě jsme vyhráli a to zcela zaslouženě a řekl bych, že právě díky tomu, jak se náš tým posunul ve všech ohledech.

Na které dovednosti se v trénincích a zápasech zaměřujete víc než dříve?
Hodně se snažíme řešit zakončování, aby ho hráči měli dost a z různých pozic. Tedy dohrávané nebo dohazované míče. Celou sezonu jsme měli problém se střílením branek a v tomto týmu to byl někdy až extrém, a tak jsme právě tomuto prvku věnovali větší pozornost.

Jakým způsobem si rozdělujete práci v realizačním týmu a chybí vám v nějaké oblasti trenér či přímo specialista?
Každý trenér má svou roli v tréninku, dostává prostor pro realizaci při tvorbě cvičení. Zároveň diskutujeme společně skladbu tréninků a jejich náplň. Ve hrách pak jeden trenér třeba sleduje ofenzivní hráče, druhý zase defenzivní, třetí se snaží koukat mimo těžiště a podobně. Myslím si, že je důležité, aby každý člověk, kterého mám k ruce měl svůj význam a jen nestál za klandrem a byl divákem. Když budu mluvit za trenéra týmu U19, který by rád postoupil do ligy, pak jednoznačně chybí kondiční trenér a trenér golmanů, kteří by byli k dispozici po celý trenéninkový proces a to celý týden. Na druhou stranu není Tempo profesionálním klubem, a je tak pochopitelné, že na takové role pak třeba nejsou finanční prostředky. Myslím si ale, že mít trenéra golmanů a kondičního trenéra čistě pro dorosty už by mohlo být realizovatelné.

Fotbal se v dnešní době rychle vyvíjí, jaký taktický nebo jiný trend vás nejvíc inspiruje?
Hodně se mi líbí možnosti, jaké nabízí současná digitalizace, ale ty bohužel nejsou zařaditelné do tréninkového nebo zápasového procesu na Tempu a to z důvodu finanční náročnosti (kompletní vybavení vestami, natáčení tréninků na dron, videoanalytici).

V poslední době je velká snaha zpopularizovat ženský a dívčí fotbal, mělo by Tempo časem mít dívčí týmy?
Myslím si, že časem by to určitě mělo být v plánu klubu, ale upřímně ne dřív než by se staly dvě věci. Zaprvé by se musely najít ideálně dvě další hřiště. Jedno s umělým povrchem, druhé s přírodní trávou. Do té doby jakékoliv rozšiřování členské základny, včetně třeba přidávání ročníků jako například U15D, nemá absolutní smysl. Přinejmenším jsou to další zápasy navíc, které budou zatěžovat už tak extrémně přetěžované hřiště na Tempu a to nemluvím o trénincích. No a tou druhou věcí by bylo buď rozšíření šaten v areálu nebo vytvoření nového areálu někde v blízkosti právě pro ženy a dívky a k tomu třeba přípravky. Protože teď to na Tempu s šatnami vychází tak akorát a každý další tým by neměl kam jít.

Pokud chcete říci něco na závěr...
Jak jsem již psal výše, na Tempu po roce a půl končím. Pro mě osobně to byl ten nejlepší rok a půl, který jsem jako trenér zažil. Fantastické jaro v U17 v sezoně 22/23 a teď jízda s týmem, za který bych dal do ohně obě ruce a klidně bych si do něj i stoupl. Kluci udělali ohromný, jak týmový, tak individuální progres a byla radost je trénovat a vést v zápasech. Chtěl bych jim tak touto cestou poděkovat, protože bez jejich usilovné práce bychom se všichni nedostali tam, kde jsme. Zároveň velký dík celému realizačnímu týmu U19 Tomášovi Pecharovi, Petrovi Marešovi, Milanovi Bártovi a Tomáši Mathauserovi, protože i oni mají svůj velký podíl na tom, kam se tým posunul. A nesmím zapomenout ani na trenéra U17 Rosťu Kohoutka, se kterým byla fantastická spolupráce a i díky němu jsme do posledního kola hráli o postup. Zároveň bych rád vyzdvihl celkovou práci na Tempu. V omezených podmínkách se
trenérům daří hrát prakticky ve všech kategoriích na předních příčkách, ale hlavně k tomu týmy předvádí kvalitní a moderní fotbal a spousta hráčů se pak posouvá do klubů jako Slavia nebo Sparta a to je skvělou vizitkou pro Tempo. Teď už jen do kluků dostat vítěznou mentalitu napříč celým klubem a to bude další klíčový krok směrem vzhůru.

Osoby:

Petr Mathauser