U10: Hodnocení sezony

Ročník 2014 je mimořádně rychlostně vybavený, všiml si loučící se trenér Patrik Jaroš.

Jaké byly cíle do právě skončené sezony?
Z herního hlediska jsme se už více zaměřili na součinnosti více hráčů. Častokrát už jsme hráli systémem 6+1. S kluky jsme už řešili více taktických prvků a správné postavení během hry. Dále jsme se také zaměřovali na tvoření dobré atmosféry v týmu.

Jak se je podařilo naplnit?
Kluci mě velmi překvapili hrou na 6+1. Tento ročník je mimořádně rychlostně vybavený a jakmile kluci měli více prostorů, kam se rozbíhat, byli velmi nebezpeční. Na čem ještě bude muset tým zapracovat, je určitě výstavba hry od brankáře. Z čeho mám největší radost je celková atmosféra v týmu. Nejsou v něm žádné malé skupinky, ale jedna velká silná parta skvělých charakterově zdravých borců.

Jaké jsou cíle do příští sezony?
U týmu příští rok nebudu působit. Ale s Žežou a Márou jsme to hodně konzultovali. Tým se bude hodně zaměřovat na slabé stránky, které jsem zmiňoval. Výstavba hry, postavení hráčů při hře bez balonu. Další bod, na který bych se zaměřil, je zakončení. Tým se bude nepochybně pomalu připravovat na přechod na větší formát 7+1.

Nejlepší zápas či moment sezony?
Velkých zápasů bylo hodně, vzpomínky se mi upínají především na dva. První se hrál na podzim proti Bohemians, kdy jsme poprvé hráli 6+1 na dvě hřiště, v zápase jsme byli ve všem lepší, a dokonce Gatty nedostal celý zápas ani jeden gól. Druhý byl proti Žilině, kterou jsme až překvapivě přejeli rozdílem třídy, a především skvělým intenzivním fotbalem. Jako největší zážitek beru podzimní turnaj v Katovicích, kde jsme hráli například s Juventusem.

Největší zklamání sezony?
Asi bych mohl vzpomenout na další neúspěšný pokus o postup na Planeo cup. Spíš bych zmínil největší průšvih, co se stal. Když mě nejmenovaný hráč dokázal pořádně vytočit a na podzimním turnaji v Polsku vyhodil celé dveře z pantu na hotelu.

Který soupeř nebo soupeři vás v průběhu sezony prověřil a čím?
Za celou sezonu se mi nejvíc líbilo anglické Barnsley FC. Mám velmi rád intenzivní přímočarou hru. Stylem, jakým přepínali a presovali, mě doslova uchvátili.

Na které dovednosti se v trénincích a zápasech zaměřujete více než dříve?
Ke konci sezony to bylo především zakončení, které jsme dělali na každém tréninku. Ale začali jsme být na kluky velmi nároční. Dříve jsme byli rádi, že se ofenzivní hráč do šance dostal. Pak už jsme klukům začali vytýkat chybné zakončení. Nedat stoprocentní šanci je stejná chyba, jako když obránce špatně přihraje. V tomhle jsme měli být náročnější mnohem dříve.

Jakým způsobem si rozdělujete práci v realizačním týmu a chybí vám nějaké oblasti trenér či přímo specialista?
Tréninky jsem připravoval především já nebo Žeža, kterého jsem pomalu začal připravoval na funkci hlavního trenéra. Zvládal to výborně. Chtěl bych poděkovat Tempu, že sehnali gymnastickou trenérku Sylvii, která udělala za půl roku velký kus práce.

Fotbal se v dnešní době rychle vyvíjí, jaký taktický nebo jiný trend vás nejvíc inspiruje?
Těch trendů je opravdu hodně. Mě velmi baví, jak mění fotbal především Pep Guardiola. Z beků najednou nejsou pilky po lajně, ale více se stahují do středu hry. Spíš bych ale rád zmínil, že nám tady v Česku konečně pomalu dochází, že nám především chybí kreativní hráči. Trend, že stačí českému hráči především síla a množství naběhaných kilometrů, už musí skončit. Na probíhajícím Euru jsme to mohli krásně vidět. Téměř žádný český hráč není schopný v rychlosti přejít hráče.

V poslední době je velká snaha zpopularizovat ženský a dívčí fotbal, mělo by Tempo časem mít dívčí týmy?
Dívčí týmy jsou bohužel podle mě na Tempu zatím nereálné do doby, než se nevyřeší problém s plochami. Osobně si myslím, že v přípravkách mohou hrát holčičky společně s kluky. Na Tempu jsou velice kvalitní trenéři, aby byly holky dobře vedené, a následně v žácích přestoupit do holčičích týmu Slavie či Sparty.

Pokud chcete říci něco na závěr...
Nejdříve bych chtěl poděkovat Petrovi Suchanovi, který mě na Tempo přivedl a společně s Vencou mě toho hodně naučili. Nejenom, abych byl lepším trenérem, ale i lepším komplexním trenérem na baru. Dále velké díky patří celému vedení klubu. Především za trpělivost. Trenéra, který za čtyři roky nepochopil, jak funguje webový kalendář akcí, tu ještě asi nezažili. Další velké díky patří mému trenérskému týmu, hlavně Verče Hornychové. Děkuju celému Tempu, všem rodičům, všem trenérům. Byly to pro mě zatím nejlepší čtyři roky v trenérské kariéře a na Tempo nikdy nezapomenu. Stal se ze mě postupem času Tempák a budu klubu vždycky fandit. Poslední díky patří existencím, které jsou ve skupině brambory (oni ví). Ahoj Tempo, bylo mi ctí, mám tě rád a třeba se naše cesty zase někdy spojí.

Osoby:

Patrik Jaroš