Jaké byly cíle do právě skončené sezony?
Věcí, kterým jsme se věnovali, bylo strašně moc. Od autů přes první dotek v různých situacích až po zakončení. Hlavním cílem bylo opět a neustále další zdokonalování individuálních dovedností v kombinaci s všestranným pohybovým rozvojem. Jedním z úkolů bylo také vyzkoušet si formát 5+1 a dále si osvojovat herní principy jako otevřené postavení, boční postavení či chování hráče bez balónu.
Jak se je podařilo naplnit?
Podle mého názoru se je podařilo naplnit podle představ. Kluci jsou šikovní, důrazní a sebevědomí na balónu a získali základní fotbalové návyky. Zlepšili jsme přepínání, chování bez balónu a odehráli spoustu zápasů ve formátu 5+1, ať už na tréninku, nebo v rámci zápasů. Na jaře jsme odehráli prakticky celou soutěž za kategorii U11, kde jsme byli fotbalovější než o dva roky starší děti a vlastně žádný zápas neprohráli. Co se všestranného pohybového rozvoje týče, tak nám určitě pomohla i gymnastika s trenérkou Sylvií, které bych chtěl touto formou poděkovat. Celkově panuje spokojenost.
Jaké jsou cíle do příští sezony?
Kromě zdokonalování dovedností, které tady už nebudu dále rozepisovat, bude určitě hlavním cílem plynulý přechod do formátu 5+1. Od příští sezóny budou kluci auty už pouze házet, na což jsme se je snažili připravit, ale bude potřeba na tom nadále pracovat. Jedním z úkolů bude také rozvíjet součinnost na hřišti v různých herních situacích a přenášet veškeré dovednosti i do zápasového prostředí. Kluky mimo jiné čeká obměna trenérského týmu, takže si budou muset zvyknout, ale věřím, že všechno bude šlapat a fungovat jako doteď.
Asi nezvládnu vybrat pouze jeden moment. Moc se mi líbilo nasazení a výkony kluků v zápasech proti kategorii U11. Zápasy s Viktorkou Plzeň, Slovanem Bratislava či pražskou Duklou měly spoustu super fotbalových momentů. Dále druhý den na Planeo Cupu. Závěr prvního dne se nám moc nepovedl, ale kluci zabojovali a druhý den plnili to, co jsme si řekli a hráli suprově. V neposlední řadě musím zmínit ještě domácí Tempo Cup, který jsme ovládli a kde byly vidět krásné emoce a touha po vítězství.
Největší zklamání sezony?
Určitě mě mrzelo chování některých rodičů. Trénování není pro nikoho z nás zdrojem obživy, ale spíše hobby, které nás sice opravdu baví, ale stojí nás to hromadu času a velké úsilí. Proto mě pak mrzí, když musím řešit různé žabomyší války namísto toho, abych se naplno soustředil na kluky.
Který soupeř nebo soupeři vás v průběhu sezony nejvíc prověřili a čím?
Část už jsem zmínil v jedné z otázek výše. Super zápasy byly s Viktorkou Plzeň, Slovanem Bratislava, Duklou, ale třeba i Slavia Louňovice, miniturnaj na Slavii či zápas proti holčičímu výběru Sparty U11. Byly to zápasy ve velké intenzitě, s obrovským nasazením a spoustou krásných fotbalových momentů na obou stranách.
Na které dovednosti se v trénincích a zápasech zaměřujete víc než dříve?
Kromě rozvoje individuálních dovedností a jejich přenášení do zápasového prostředí jsme se zase o něco více zaměřili na taktickou stránku a budování herních návyků. Dále například vhazování autů, ale to už jsem všechno zmiňoval výše.
Jakým způsobem si rozdělujete práci v realizačním týmu a chybí vám v nějaké oblasti trenér či přímo specialista?
Tréninky, nominace a domlouvání zápasů jsem řešil a vymýšlel já jakožto hlavní trenér. Asistenti pak obvykle dostali na starost nějaké cvičení v rámci tréninkové jednotky. Dlouhodobě nám určitě chyběl specialista v oblasti pohybového rozvoje. Snažili jsme se párkrát využít Pavla Nápravníka, který se ale nemůže rozkrájet mezi všechny kategorie na Tempu, a proto jsme uvítali příchod Sylvie. Dlouhodbě pak chybí trenéři. Dorostencům se často kryly jejich tréninky s našimi a někdy bylo nárčné to poskládat, aby nás bylo dost. Doufám, že v tomhle směru se podaří ke Kůčovi sehnat ještě nějakou pomoc.
Fotbal se v dnešní době rychle vyvíjí, jaký taktický nebo jiný trend vás nejvíc inspiruje?
Fotbal se neskutečně zrychlil. Běžecké a pohybové dovednosti jsou stále důležitější, a proto jsem rád, že se nám dařilo se jim dostatečně věnovat. S míčem je potřeba pracovat ve velké rychlosti, rychle se rozhodovat a mít tah na branku.
V poslední době je velká snaha zpopularizovat ženský a dívčí fotbal, mělo by Tempo časem mít dívčí týmy?
Dívčí fotbal v Česku jde určitě nahoru a to je dobře. Chceme ke sportu dostat co nejvíce dětí - holky i kluky, takže dívčí fotbal na Tempu by byl určitě krok dopředu. Znamenalo by to ovšem sehnat další trenéry a plochy k trénování...
Pokud chcete říci něco na závěr...
Rád bych klasicky poděkoval celému realizačnímu týmu přes vedoucí až po asistenty. Velký dík pak patří hlavně Petrům Viktorinovi a Hadámkovi, kteří byli velkou pomocí a trávili se mnou na Tempu obrovské množství času. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl své působení na Tempu ukončit, tak bych ještě rád poděkoval všem, co se mnou za tu dobu na Tempu fungovali. Ať už rodiče, trenéři nebo děti. Především pak trenérům přípravek, se kterými byla radost pracovat a kteří se za posledních pár let stali mojí druhou, fotbalovou rodinou. Velké poděkování patří taky Péťovi Havlíčkovi, který mě před osmi lety na Tempo přivedl, a Jardovi Teplanovi, od kterého jsem se hrozně moc naučil. Odnáším si z Tempa neuvěřitelné množství zážitků, zkušeností a přátelství. Teď se ale těším chvíli na oddych od fotbalu, který už nutně potřebuju.