V sobotu jsme odehráli svoje poslední utkání v rámci sezóny a bylo to opět jako loni na Xaverově. První poločas jsem neviděl, tak můžu pouze napsat, že jsme v poločase smolně prohrávali 3:0. Trenéři chtěli praktikovat stejně jako loni Csaplárovu past, to se ale o jeden gól v poločase nepovedlo. Jelikož se v prvním poločase zranil Majkl (Michal Ondrášek), byl jsem společně s Jirkou Hronem jedinou alternativu na střídání. Okolo 55. minuty přišla moje šance odehrát na jaře své první a zároveň také poslední minuty v tempáckých barvách. Na hřiště jsem šel za stavu 4:0 pro Xaverov a od trenérského štábu jsem dostal jasný pokyn vstřelit 5 gólů. Nepovedlo se... Utkání jsme prohráli 5:1. Chtěl bych ale ocenit Vítka Klajbla (Vita), který mi za stavu 5:0 pro domácí vyjednal u vrchního střelce béčka Jardy Novotného penaltu na rozloučenou s týmem. Tu jsem naštěstí proměnil, a nemusel jsem tak čelit Vitovu hněvu.
Zbytek hodnocení bych chtěl věnovat poděkování všem spoluhráčům a realizačnímu týmu za to, že jsem tu mohl v rámci posledních čtyř pěti sezón působit. Jelikož jsem kvůli času a zranění v podstatě poslední dvě sezóny nehrál, budu nejradši vzpomínat na sezónu, kdy jsme zaslouženě postoupili z I.B do I.A třídy, kde se tým v posledních letech pevně ustálil a dokázal držet krok s nejlepšími. Tempo mi za roky strávené v červenožlutých barvách přirostlo k srdci. Do budoucna ho budu sledovat a doufám, že se klub bude dále prezentovat stejnými principy výchovy hráčů a zároveň přátelskou rodinou atmosférou, která je pro Tempo specifická.