FC Tempo Praha
Muži B: Porazil nás tým, který zhatil české dějiny
8.9.2011 10:32
Daniel Prokop
Soupeř si výhru zasloužil. Kdo by to nakonec týmu, který Československo připravil o zářnou budoucnost, nepřál...
Pardon, tento report pisu na pocitaci svoji pritelkyne, ktera se zatim na mem pocitaci diva na filmy. A jelikoz je to americky apple, bude teda report bez hacku a carek, nebo-li jak rikaji jazykovedci bez diakritiky. Za to se omlouvam. A ted uz report sam:
V nedeli jsme hrali na hristi TJ Praga Praha [coz je nazev zavanejici pleonasmem], nebo-li jak rikaji mazaci na Pragovce. Dan Moravek jako vzdy svolal sraz dve hodiny pred vykopem, abychom stihli rozebrat a analyzovat souperuv tym. A tentokrat jsme sli pomerne do hloubky.
Nejuspesneji obdobi fotbalove Pragovky bylo za protektoratu [coz maji napsane na nastenkach pred satnami, takze si Dan nevymyslel]. Tym hral tehdy druhou ligu. Zajimavosti je, ze na jeho zapasy se v prvni polovine roku 1942 chodili koukat parasutiste Gabcik a Kubis, kteri se pripravovali v Praze na finalni cast operace Anthropoid – jinymi slovy na atentat na Heidricha. [To je taky fakt, muzete si to tam precist na nastence]
Dan v ramci reserse obesel mistni pametniky a zjistil, ze Kubis pri zapasech casto rozmlouval na Pragovce s Vlastimilem Nekvasou, tehdy 52letym ceskym legionarem. Pri navsteve Nekvasova syna v domove duchodcu v Zenklove ulici se ukazalo, ze to byl prave stary Vlastimil Nekvasa [prosluly svou odvahou na ruske fronte], ktery Kubisovi dodal odvahu ve chvilich, kdy seriozne vahal nad smyslem, realizovatelnosti a dusledky atentatu.
Jak znamo, byl to prave Kubis, ktery granatem nakonec zabil Heidricha pote, co Gabcikovi selhal samopal [jine teorie mluvi o tom, ze nestrilel naschval, aby nezranil kolemjdouci]. Pokud by Kubis z operace ustoupil a realizace by zbyla na Gabcikovi, atentat by nedopadl uspesne. Bez nadsazky se tak da rici, ze fotbalovy tym Pragovky a jeho fanousek Nekvasa menili ceskou historii.
Po vyliceni teto dechberouci historie nas trener Moravek vyzval k rozvijeni takzvanych kontra-faktualnich historickych hypotez – tedy co bychom dnes byli bez Pragovky.
Jiri Hlavicka spravne poznamenal, ze odplata za nevydareny atentat by byla rozhodne mensi a zrejme by postihla vyhradne osoby spolupracujici na atentatu a dalsi ciste odbojova hnuti. Nebyly by vypaleny Lidice a novy film Petra Nikolaeva by zdaleka nebyl tak uspesny, protoze by se nezakladal na skutecne udalosti. Nebyly by popraveny desitky lidi v Kobylisich.
Piero Orlandin proti tomu smysluplne namitl, ze Cesi by zase byli historicky vnimani defacto jako kolaborujici narod, ktery nikdy neudelal vetsi odbojovou akci. Doplatili by na to mensi povalecnou autonomii. Londyn by neuznal Benese sefem exilove vlady CSR [coz se stalo po atentatu]. Benesovy dekrety by tedy pravdepodobne nebyly Benesovy, Cesko by dost jiste prislo po valce o Sudety a buhvi v jake podobe by existovalo.
Proti Orlandinovi ale v tomto vystoupil Honza Mika. Ten docela vystizne pripomnel, ze nekdejsi protektoratni premier general Alois Elias byl popraven az po Heidrichove smrti – prave jako jedna z obeti Heidrichiady. V pripade neuspesneho atentatu by zrejme byl jen veznen, pri Prazskem povstani pak osvobozen a stanul by pravdepodobne v cele zaverecneho protinemeckeho odporu. Byl by to pote takrka jiste domaci odbojovy premier Elias [ktery mimo jine otravil kolaborujici novinare Krychtalka a spol. chlebicky] a nikoli zbehnuvsi Benes, kdo by stanul v cele povalecneho Ceskoslovenska. Elias rozhodne nebyl komunista, ale tesil by se obrovske autorite. Narozdil od slabeho Benese by zrejme nedopustil protiustavni praktiky komunistu v letech 1946-1948 zavrsene unorovou revoluci. Ceskoslovensko by bylo po boku Rakouska demokratickym ostruvkem v srdci Evropy. Na generala Eliase by se vzpominalo na nejvetsi postavu ceskoslovenskych dejin po boku T.G.Masaryka. Ceskoslovensky stat by byl dnes prumyslovym motorem Evropske unie s tuzemskou firmou Skoda ovladajici tretinu evropskeho automobiloveho prumyslu a s Batou obouvajicim pulku Evropy.
Kdyz jsme dokoncili kontrafaktualni hypotetizovani, zbyvalo do vykopu 10 minut. Sotva jsme se stacili obleknout a rict sestavu. Spesne jsem Danovi Moravkovi uvazal na kotnik ortezu a cely prvni polocas jsem hral s nutkavou potrebou vykonat potrebu [opet pleonasmus].
Samotny zapas se celkem povedl herne, ale [jak sam vysledek napovida] nikoli vysledkove. Behem zapasu jsme nepromenili asi 5 sanci [Klipa, Mika, Prokop, Orlandin] a skoroval jen jednou Piero Orlandin po pekne nahravce autora teto reportaze. Souper naopak vyuzil nasich chyb, a tak je vysledek snad trochu kruty, ale souper si vyhru zaslouzil. Kdo by to nakonec tymu, ktery Ceskoslovensko pripravil o zarnou budoucnost [viz vyse], nepral ....