Po skalpu prvního týmu soutěže Kunratic nás čekala další náročná zkouška. Soupeřem nám byla rezerva divizních Spojů, které několik hráčů z této soutěže posilnilo. Většinou se však jednalo o hráče, kteří v divizi nastupují spíše z lavičky.
Ze samotného zápasu si toho již moc nepamatuji z prostých důvodů. Večer proběhla na Tempu dokopná (sobota). Narazil jsem hlavou do čehosi (pravděpodobně sobota). Probudil jsem se od krve v psím pelechu (neděle). Mám hodně práce (pondělí, úterý). Článek píši až dnes (středa). Vím pouze, že jsme proti týmu plném Ukrajinců prohráli 0:2, i když náš výkon byl, hlavně směrem do defenzívy, velice dobrý. Ještě se ke mně dostala informace, že jsem po celý můj pobyt na hřišti (58 minut), měl na starost frajera, který má dva starty v první ukrajinské lize. Vstřelil obě branky soupeře.
Negativní výsledek neměl příliš velký vliv na náladu při již zmíněné dokopné. Bylo hodně peněz, hodně veselo, hodně tvrdého pití a jedna prodejná žena. Každopádně poslední utkání podzimu odehrajeme netradičně v úterý (včera) proti posledním Dolním Počernicím. Na závěr přikládám verzi Davida 14 a jeho pohled na zápas.
“Dnes byl den D, a nemyslim pana D. Já, cechyno, pata a roxor jsme sedeli na lávce, co na to říct? Hořkost. Ale co? Dneska zasunem. Já jsem Dejv čtrnáctý, vsichni se mi za to vždycky smáli, ale zase jsem měl vždycky nejdelší p.... (až po švábisovi). Roxor mi řikal při zápasu, že neví jak se náš trener Petr jmenuje příjmením, řek jsem že Netušil, Roxor pak šel za Petrem a řekl: “Netu, kdy tam pujdu?”. Petr Dedek mu na to řek “Nevim ale piko stojí 300 za gram”. Nastoupil jsem. Skoro jsme srovnali. Jen skoro. Byl jsem moc. Teď jsem moc. Jsem David Čtrnáctý a nestydim se za to. Čechyno mi řek že potkal typka co se jmenuje Dejv Poslední, nepřišlo mi to vtipný, ale lepší než koukat se na ten hroznej zápas. Dneska přijede stripterka takž jsem spokojenej. Navíc za tenhle článek dostanu 13 korun takže budu mít na vlak do tý mý pr*ele kde bydlim. Prohráli jsme 1:0 myslim.”