A tým: Hodnocení sezony

Moc bych chtěl poděkovat za podporu nejen áčka a věřím, že další soutěžní ročník nám všem přinese více těch radostných okamžiků, než těch bolestných, těší se trenér Petr Vanko.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Jako nováček jsme se chtěli důstojně prezentovat v přeboru a, opakuji se každý rok, zase někoho z mládeže zapojit do fungování A-týmu. Navíc jsme si loni zažili obrovské zklamání ve finále poháru, a tak jsme chtěli uspět i na této frontě, byť se tento cíl víceméně krystalizoval až v průběhu ročníku.

Jak se je podařilo naplnit?
Řečí čísel to byl asi nejúspěšnější ročník A-týmu v historii klubu. Možná mě nějaký historik opraví, ale vyhrát pohár, vyrovnat nejlepší umístění (bodově jsme jej překonali), to se bohužel neopakuje každý rok a velmi si toho vážím. Stejně tak si vážím, že velká část klubu s námi tyto úspěchy prožívala taky. No a nesmím opomenout i zapojení kluků z ročníku 2003 a na konci sezóny i 2004 a 2005 do zápasů a tréninků. To je určitě příslib zase na další roky a jasný signál, že s kluky počítáme.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Těžké si nastavovat laťku zase výše, protože všechno zopakovat bude nesmírně těžké. Nicméně bychom měli držet ambice stále vysoko, takže k přeboru a poháru bych ještě rád přidal vítězství v MOL Cupu, protože zažít takovou atmosféru jako byla na Letné v derby ve finále, to by si přál asi každý. Každopádně podobně dobrou sezónu jsem tady už zažil a následný ročník přinesl velké zklamání, takže tou největší výzvou bude, abychom vše ustáli a stabilizovali Tempo v klidných vodách přeboru a vytvořili si podmínky pro případný útok na příčky nejvyšší. Bude to velká výzva pro všechny.

V čem měl váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
Šířkou kádru a postupným zlepšováním detailů taktiky týmového a individuálního výkonu. V tomhle ohledu musím vyzdvihnout práci realizačního týmu i hráčů, protože každý se snažil tým posunout o něco dál a eliminovat naše slabiny. Ať už to byly standardní situace, alternace dvou rozestavení, trápení v koncovce. Další bych určitě zmínil týmovost, na jaře jsme se dvojnásobně zlepšili v bránění, což potvrdila i statistika vychytaných nul, kdy byl Paci nejlepší mezi brankáři přeboru. Tohle je i největší zbraň, kterou si chceme přenést i do dalšího ročníku - týmová činnost v ofenzivě i defenzivě.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Určitě se tady nabízí finále poháru, po deseti letech trofej pro Tempo na nejvyšší pražské úrovni, spojená s radostí na hřišti se stovkami Tempáků. Další radostí byla celá sezona. Přál jsem si, abychom až do konce byli ve hře o umístění na bedně, což se nakonec těsně nepodařilo, ale můžeme být hrdí, že jsme až do 30. kola zatápěli přeborovým stálicím. Nejhorší moment bych asi hledal těžko, ale můžu tady zmínit zklamání z domácího zápasu s Duklou JM, který asi rozhodl o tom, že nám bedna unikla. Měli jsme hodně šancí a v nastavení jsme dostali poměrně smolný gól. Na druhou stranu aspoň máme zase o co hrát v dalším ročníku a třeba se nám to povede.

V jakém rozestavení váš tým nejčastěji hraje a proč, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Alternovali jsme mezi 4:3:3 a 3:5:2 v různých modifikacích. Nemůžu nějak obecně říct, proč jsme se tak rozhodli, nebo kde jsou ty výhody. Snažili jsme se co nejefektivněji připravit na soupeře a využít silné stránky týmu a eliminovat slabiny. Většinou to vycházelo dobře, párkrát jsme se netrefili, ale to je fotbal a poučení si vezmeme do dalších zápasů. Výhoda je, že jsme si toho hodně už odžili, a tak v krátké letní přípravě nemusíme vše začínat od začátku.

Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
Zase takový přehled nemám, abych tu někoho hodnotil (byť se snažím nebýt mimo dění). Jmenoval bych trenéry od přípravek, kteří dokáží zastat hned několik rolí současně. Hrát power play v zápase, zasponzorovat snad všechny akce na Tempu a nadotovat i hospodu i mimo tyto akce, vyhrát nejprestižnější trofeje, vytvořit domácí kotel jednoho z nejlepších klubů v Praze a současně i podpořit jeden asijský cirkus a zároveň zorganizovat výjezd do sektoru hostů nejmodernějšího areálu na Spojích.

Chtěl bych tu i poděkovat všem ostatním, které po jednom opravdu nebudu jmenovat, ale každý jednotlivec je důležitou součástí klubu a přispívá v lepších i horších časech. Sem patří i poděkování realizačnímu týmu u áčka, protože bez kvalitní oponentury, analytiky a zajištění proviantu bychom se nikam neposunuli. Například vyzdobení kabiny a atmosféra před finále poháru, to byla Liga mistrů.

Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
Těžko hledat ročníkově blízký tým. To jsme od mládeže po starou gardu. Myslím, že se snažíme jak s béčkem, tak s U19, být dostatečně v kontaktu. Jsou situace, které se řeší hůře, ale vždy jsme z toho nějak vybruslili. Určitě pro další rok bych rád víc prohloubil spolupráci s béčkem, protože jsme možná zbytečně pracovali se širokým kádrem. Musím zmínit ještě funkci áčka, kterou vnímám jako výkladní skříň klubu napříč kategoriemi, a moje největší přání je, aby naši kluci v mládeži měli motivaci si za A-tým na Tempu zahrát a rádi se přišli podívat na naše zápasy.

Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Nebudu tady dělat chytrého a radit, protože se v areálu i v klubu děje hodně pozitivního. Komunita Tempáků žije a sdílí radosti i bolesti. Samozřejmě se nabízí ještě jedno další hřiště, ale který klub by ho v Praze nechtěl. Stejně tak by bylo super přidat ještě jednoho kondičního trenéra, který by aspoň trochu byl využitelný pro dospělé kategorie, ale k tomu se třeba taky časem propracujeme nebo to nějak vymyslíme.

Tykají, či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
Někteří tykají a někteří vykají. Asi to tak strašně důležité není, ale myslím, že to vytváří určitou hierarchii i uvnitř kabiny. Mladým to aspoň občas brání se těm starším smát. Když už nic, tak je to aspoň téma pro zábavu a k pivu. Myslím, že to určitě není překážka pro komunikaci a nebrání nám to v dosažení našich cílů.

Pokud chcete říci něco na závěr......
Psal jsem to už v jednom posezónním mailu. Myslím si, že jsme po delší době zažili jako klub i nějaké neúspěchy a bolesti na sportovním poli, a pokud chceme mířit vzhůru, tak je potřeba i tyto věci přijmout. Myslím si, že některé bolestné momenty naprosto zbytečně zasely semínka nedůvěry nebo možná větší deprese, než by bylo zdrávo. Právě tyto momenty by měly být tou příležitostí pro rozvojovou komunikaci s trenéry, s rodiči, s vedením klubu, ale i mezi sebou. Tím nemyslím jen to, abychom si i nepříjemné věci řekli, ale zároveň umět je i přijmout. Koupat se v úspěchu a plácat se po ramenou ještě nikdy nikoho nikam neposunulo. Právě neúspěchy nám musí otevřít oči a hledat prostor ke zlepšení, aby zase přišly roky úspěšné a okamžiky radostné. Potenciál k tomu dříme napříč celým klubem.

Ale abych nekončil depresivně. Jsem stále hrdý na to, že jsem na Tempu, jací lidé tady působí jako hráči, trenéři, parťáci a koneckonců i v zázemí a v hospodě. Moc bych chtěl poděkovat za podporu nejen áčka a věřím, že další soutěžní ročník nám všem přinese více těch radostných okamžiků, než těch bolestných.

Osoby:

Petr Vanko