B tým: Hodnocení sezony

Letošní neúspěchy mrzí stále, ale divize mužů, liga dorostu i žáků tu stejně budou, kvalitní a vytrvalá práce prostě nemůže nepřinést odpovídají ovoce, tvrdí trenér béčka a člen vedení klubu Petr Dedek.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Asi se v této odpovědi trochu opakuji každý rok, ale opakování je matka modrosti. Takže zaprvé být servis pro A tým ve formě možnosti zápasového vytížení těch, co nenastupují zrovna za áčko. Zadruhé dát možnost dorostencům, aby si očuchali dospělý mužský fotbal a zatřetí být útočištěm pro herně nebo motivačně nedostatečné kluky, kteří ale zároveň chtějí zůstat součástí Tempa a jsou tedy kmenovými hráči béčka. Po loňské úspěšné sezóně jsme si věřili na klidný výsledkový rok, možná s pokukováním po příčkách nejvyšších.

Jak se je podařilo naplnit?
Lidská přirozenost je být nespokojen, to nás žene kupředu, tudíž ani já nebudu výjimkou. Moc nepodařilo. Až na asi tři výjimky kluci z áčka nejevili velký zájem dohánět svou nedostatečnou zápasovou minutáž a dorost měl svých starostí nad hlavu, takže si dospělácký fotbal očuchával v podstatě jediný dorostenec. A výsledkově to do půlky jara také nebyla žádná sláva a museli jsme si hlídat spodek tabulky. Takže největší spokojenost byla s některými jarními zápasy v téměř výhradně béčkové sestavě, kdy jsme dokázali sehrát rovnocenné a koukatelné partie s týmy z horní poloviny tabulky.

 Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Musí být stejné, jako každý rok, béčko má stále stejnou úlohu. Nicméně kluci z áčka dost často nechtějí chodit s béčkem, i když zápasové vytížení mají menší, tudíž se trochu víc rýsuje možnost tvořit osu týmu přímo z našich hráčů. Uvidíme ovšem, jestli se předsezonní odhady potvrdí. Výsledkové cíle jsou ambiciózní: opět posunout historické maximum béčka a skončit v horní polovině A třídní tabulky. A těším se, že budeme mít zase v kádru útočníky, experimentovat mne baví, ale rok de facto bez útočníků byl dlouhý…

V čem měl váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
Určitě ve smyslu pro humor. Vzhledem k tomu, že jsme sezonu odehráli de facto bez útočníků, naše přednost musela být v obraně a většinu zápasů byla naše defenzivní poctivost opravdu kvalitnější, než u soupeřů. Jarní povedená výsledková šňůra byla myslím způsobena i velkou chutí vyhrát, tradičně u béčka nepříliš projevovanou, kéž by toto nastavení vydrželo.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Pozitivních momentů bylo více. Třeba předvedená hra při prohře 0:2 ve Vršovicích, po všech stránkách zápas v Ďáblicích, týmu dlouhodobě ze špičky A třídy, kde jsme vyhráli 5:0 při jarní výherní šňůře, happy end rozlučkového zápasu Jirky Žaluda, kdy osobně rozhodl gólem na 4:3 dvě minuty před koncem, kterým zkompletoval svůj hattrick a závěrečný poločas sezóny na Xaverově, kdy jsme otočili z 1:3 na 5:3 a pak si užili velmi povedenou rozlučku dohromady s áčkem. Nejhoršími momenty byly zápasy s Dubčí, kdy jsme technickou převahu nezužitkovali v zisk ani jednoho bodu a ještě více odevzdané zápasy s Březiněvsí doma a v Chabrech. To má člověk chuť vlétnout na hřiště sám, ačkoli kulhá…

V jakém rozestavení váš tým nejčastěji hraje a proč, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Ctíme dlouhodobě na Tempu používané 4-5-1 do obrany, které přechází ve 4-3-3 v útoku. Je to také jeden z cílů této sezóny, více každému hráči vysvětlit úkoly a možnosti jeho postu, abychom se stali více variabilními. Možná se dostaneme i ke zkoušce 3-5-2, kteréžto rozestavení nově a hned celkem často používá áčko.

Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
Velmi delikátní otázka, zvlášť, když jsem člen vedení. Takže politická odpověď je, že od každého něco, nicméně pokud se nemám odpovědi vyhnout, tak bych rád měl Tondovu kombinaci schopnosti bez ustání opravovat detaily ve hře a zároveň tím svěřence neumořit. Jak říkal Karel Brückner: vědět co naučit a jak naučit je hezké, ale jediné důležité je to hráče opravdu naučit.

Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
Opustil jsem naivní a levičácky kolektivistickou myšlenku, aby za nás chodili všichni nevytížení hráči áčka a zjistil, že když chodí jen ti se zájmem, je to strategie mnohem úspěšnější, moje nervy jsou méně namáhané a kluci z béčka si, k jejich spokojenosti, více zahrají. Dorost nám pomohl vždy, když mohl a potřebovali jsme, na jaře však velká marodka neumožnila téměř žádnou jejich aklimatizaci na dospělý fotbal.

Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Vždy je co zlepšit. Žádná velká věc mne nenapadá, snad ještě více zajistit zpětnou vazbu tréninkovému i zápasovému procesu, tedy mentoring. A stále vylepšovat všechny detaily ve hře i v provozu. To je nenápadná a velmi náročná, ovšem v dlouhodobém výsledku velmi viditelná práce. Nacházet a udržet všechny trenéry, kteří jsou v tom dobří.

Tykají, či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
Sice už ubývají, ale stále trénuji kluky, kteří se mnou hráli, takže tykání nabízím i všem novým a nevidím v tom žádný větší problém. Věřím, že když potřebuji hráčům sdělit něco negativního, dokážu to i přes jakoby přátelštější vztah vzniklý tykáním. A taky si díky tomu stále připadám mladší, než je skutečnost.

Pokud chcete říci něco na závěr......
Pětadevadesátý rok historie Tempa přinesl po mnoha letech i trochu zklamání, že se nepovedlo vše, co jsme si vysnili a byli tomu blízko i velmi blízko. Mrzelo to a mrzí stále, ale divize chlapů, liga dorostu i liga žáků tu stejně jednou bude, kvalitní a vytrvalá práce prostě nemůže nepřinést odpovídají ovoce. I cesta je cíl, a ta naše je možná občas zdlouhavější, ale jediná správná, řekl bych.

Osoby:

Petr Dedek