FC Tempo Praha
U17: Hodnocení sezony
22.7.2023 22:14
redakce
Chtělo by to vyšší soutěže v mužích, dorostech a žácích, aby nám ti nejlepší hráči neodcházeli do podobných klubů jako je Tempo jen kvůli vyšší soutěži, přeje si trenér Petr Mathauser.
Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Tým jsem převzal uprostřed sezony v listopadu a před začátkem jarní části jsme si s kluky nastavili hlavní cíl, že chceme být lepší než na podzim a chceme se v tabulce pohybovat někde uprostřed. Zároveň jsme si vytyčili i cíle individuální a dovednostní. Chtěli jsme se posunout nejen výsledkově, ale i herně. Zejména jsme chtěli zapracovat na naší defenzivní činnosti a řešení finální fáze.
Jak se je podařilo naplnit?
Za mě jsme snad překonali veškerá očekávání. Na podzim kluci posbírali 7 bodů, na jaře to bylo 31 bodů. Podařilo se nám zapracovat na defenzivě, ale udělali jsme obrovský progres i v ofenzivní fázi. V každém tréninku se pracovalo naplno, nastavení týmu do zápasů bylo ukázkové. Zvládli jsme několik zápasů, kde jsme prohrávali a už to vypadalo, že jsme utkání ztratili. Tým navíc perfektně zvládl nahradit ztráty Vojty Pančeva a Honzy Müllera, kteří odešli do Sparty, respektive do Dukly. Za jarní část sezony je tak potřeba před kluky smeknout klobouk.
Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Já se pro příští rok přesouvám k U19, ale troufnu si říct, že cíle nového trenéra U17 budou stejné, jaké měl tým v sezoně 22/23. Po výkonnostní a herní stránce určitě bude U17 cílit na to, aby se hráči kvalitativně posouvali, předváděli hezký kombinační fotbal a postupně se připravovali na další rok a přechod do U19. Výsledkovým cílem by měl být boj o první místo, protože na jaře ročník 2007 ukázal, že umí hrát vysoko v lize a 2008 zase ovládl žákovskou divizi a na to bude chtít jistě navázat i v kategorii U17.
V čem měl váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
Jednoznačně v týmovosti, která se opírala o jednotlivé individuality. Každý zápas bylo z našich kluků cítit velké sebevědomí a chuť si jít nejen za dobrým výkonem, ale i za výsledkem. Navíc vzhledem k nepovedenému podzimu byl na naší straně i faktor překvapení.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepší moment sezony se strašně těžko vypichuje, dokázal bych jich najít hned několik, protože celé jaro bylo opravdu výborné. Vyberu tři momenty, dva z nich hodně vykreslují celou sezonu. V Chrudimi jsme prohrávali ve 40. minutě 1:3. Kluci ale nic nevzdali a neuvěřitelným výkonem do poločasu otočili stav na 4:3. Utkání jsme sice nezvládli, ale kluci ukázali výborné nastavení. No a druhým momentem je vítězství nad Slavií, tedy týmem, který celou soutěž ovládl a v sezoně prohrál jen čtyřikrát, z toho právě jednou s námi. Tím posledním je moment, který má pro mě význam osobní. V závěrečném zápasu sezony jsme hráli s Admirou U17, tedy týmem, který jsem trénoval před příchodem na Tempo. Kluci Admiru rozdrtili 5:0. Větší radost mi na konec ročníku udělat snad ani nemohli. Tím nejhorším momentem byl zápas v Písku, kde jsme předvedli ostudný výkon a i přes výhru jsme odjížděli hodně zklamaní.
U17: FC Tempo Praha - FC Táborsko 1:1
Hodně jsme rozestavení točili, nejvíc ale asi převažovalo 3-5-2 a 4-3-3. Budu mluvit o formaci se třemi obránci, protože tak jsme hráli přeci jen o něco víc než v té se čtyřmi. Velkou výhodou je při bránění zahuštěný střed hřiště. Soupeř se mnohem obtížněji dostává do vápna a před něj středem, je tak často nucen hrát do stran. Navíc, když máte na stoperech dobré hlavičkáře a soubojové hráče, nebývá problém odvracet centrované míče soupeře do pokutového území. Další výhodou je to, že většina týmů hraje 4-3-3 a tak při napadání můžete hrát na každé pozici jeden na jednoho a soupeře mnohem lépe zapresovat do prostorů, do kterých potřebujete. Navíc jde podle mě o rozestavení, ve kterém je v rovnováze jak doplňování útočné fáze, tak ale zajištění pro případný protiútok. Nevýhody samozřejmě spočívají v tom, že na stranách máte jen jednoho hráče, zatímco soupeř většinou dva. Dále pak se dvěma útočníky nahoře se často stává, že při rychlém protiútoku nejsou doplněni v dostatečném počtu a musí se ve dvou popasovat s několikanásobnou převahou obránců soupeře.
Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
Nejraději bych si vzal silné stránky tak hned od tří až čtyř trenérů. Ale pokud mohu vybrat opravdu jen jednoho trenéra a jeho silnou stránku, tak bych si asi vybral Dominika Kadlece a jeho znalosti na poli anatomie a fyziologie.
Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
S U19 mohla být spolupráce asi lepší, méně jsme se prolínali, než bychom asi sami chtěli. Na druhou stranu některé hráče jsme posouvali do tréninkového procesu s U19 a tam si myslím, že to přineslo výsledky, ze kterých bude chtít U19 těžit příští rok. S U16 jsme spolupracovali, si myslím, výborně. Prolínali jsme tréninky, hráči z mladšího ročníku dostávali šance v trénincích a i v zápasech. Věřím, že i to pomohlo k tomu, že U17 zažila tak povedené jaro.
Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Vidím jednu věc čistě sportovní. Chtělo by to vyšší soutěže v mužích, dorostech a žácích, aby nám ti nejlepší hráči neodcházeli do podobných klubů jako je Tempo jen kvůli vyšší soutěži. Tempo si je jednoznačně zaslouží, ale na to se nehraje, musíme si je vybojovat. Je na nás trenérech, abychom udělali maximum pro to, aby se v nové sezoně postoupilo ideálně na všech frontách.
Tykají, či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
Vykají, přijde mi to přirozené a sám jako hráč jsem to měl radši. Udržuje to určitý odstup mezi hráči a trenérem, což je podle mě v mládeži důležité. Být jak kamarád, také ale stále autorita, kterou musí hráči respektovat.
Pokud chcete říci něco na závěr......
Měl jsem tu možnost jako trenér projít hned několika pražskými kluby. Žádný na mě ale nezapůsobil za tak krátkou dobu tak pozitivně jako Tempo. Díky Dominikovi Kadlecovi a Jardovi Teplanovi, kteří mě na Tempo přivedli. Zároveň chci ještě jednou poděkovat hráčům z U17 za fantastické jaro, na které, věřím, nikdo z nás nezapomene. Protože to, co se klukům povedlo, je opravdu něco neuvěřitelného. Díky, že jsem toho mohl být součástí!