U15: Hodnocení sezony

Obě soutěže jsme vyhráli, hlavně na jaře jsme hráli dobrý fotbal a rozvoj je vidět na posunu nejlepších do reprezentace, Slavie či Sparty, vyjmenoval splněné cíle trenér Petr Havlíček.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Vyhrát obě soutěže, hrát dobrý fotbal a rozvíjet kluky.

Jak se je podařilo naplnit?
Obě soutěže jsme vyhráli, hlavně na jaře to dobrý fotbal podle mě byl a rozvoj kluků je vidět ať už na posunu těch nejlepších do reprezentace, Slavie nebo Sparty, ale taky třeba na schopnosti těch, co dřív nebyli tahouni, zaujmout v přátelácích proti ligovým týmům.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Nebudu u kluků působit jako hlavní trenér, ale prioritou by měla být adaptace na dorostenecký fotbal a abychom pořád hledali v každém to nejlepší a neupřednostnili před tím budování týmu.

V čem měl váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
V divizi jsme oproti ostatním měli určitě víc kluků, kteří dokázali dobře přispět hernímu výkonu, jinak řečeno neměli jsme slabý článek. Měli jsme navrch i ve spoustě dovedností, ale vybral bych asi přepínání a dohrávání situací ve vápně. V pražské soutěži ta převaha byla kromě dvou soupeřů jasná.

 Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepší asi závěrečné oslavy "doublu", ale zmínit musím i únorový teambuilding s bazénem, sportovním turnajem a barvením vlasů. Nejhorší byly asi některé podzimní zápasy, kdy jsme byli jasně lepší, ale nedokázali zvítězit.

V jakém rozestavení váš tým nejčastěji hraje a proč, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Skoro vždy jsme hráli ve 4-3-3, a protože to fungovalo, nechtěli jsme to příliš měnit. Tím spíš, když tak chtěli hrát i kluci, byť mě mrzí, že jsme víc nevyzkoušeli nějaké rozestavení s trojkovou obranou. Myslím, že obě mají své výhody, ale stejně jde spíš o pojetí hry než o to, jaká jsou ta tři čísla.


Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
Od každého trenéra se snažím vzít něco, co je dobré, a těch inspirací na Tempu je opravdu dost. Nesplním zadání, ale řeknu tři. Od Páti Jaroše schopnost utužit a v dobrém "zbláznit" kolektiv, od Petra Vanka "man management" a cit pro to, co a jak v kabině říct, a od Perlise to, jak výstižně a stručně dokáže vyjádřit to podstatné.

Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
Spolupráce byla výborná, v pražské soutěži jsme vždy nastupovali společně s U14, domluva byla skvělá a všichni kluci na zápasy chodili rádi. Pár kluků a brankáři zasahovali i do soutěže U16, ale na jaře už to bylo obtížnější v tom, že nás bylo méně a přeci jen jsme byli opatrnější, když jsme hráli o vítězství v obou soutěžích.

Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Těch věcí, co se dá zlepšit, je určitě spousta, nikdy nic nebude ideální, to je život. Trošku půjdu do vlastních řad a mohli bychom jako trenéři víc dbát na úklid pomůcek a branek a aby hráči zdravili. Celkově vzato ale Tempo funguje skvěle, třeba i díky nenápadným detailům, jako je tvorba našeho grafika, která přispívá k souznění Tempáků s klubem.

Tykají, či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
Všem trenérům u týmu kluci tykají, protože máme komunikaci nastavenou v rovině partnerství. Neříkám, že to nejde i s vykáním, ale vzájemná komunikace je prostě otevřená. Respekt se získává správnými rozhodnutími, ne vykáním.

Pokud chcete říci něco na závěr...
Chtěl bych moc poděkovat všem klukům, rodičům, trenérům a naší vedoucí Hance Šanderové za skvělou sezónu. Kluci jsou opravdu otevření komunikaci i novým podnětům, což je zásluha dlouholeté práce Tondy Plachého, kterou výborně doplňují nesmírně obětaví lidé jako Pavel Valenta, Eda Binko, Vaska Tkač, dříve Honza Rotta, už zmíněná Hanka Šanderová. Víckrát jsem klukům říkal, ať si toho servisu váží, protože to není samozřejmost. Všem Tempákům přeji hezké léto a ať pořád chodíme na Tempo rádi, nejen za fotbalem, ale hlavně za přáteli.

Osoby:

Petr Havlíček