U14: Hodnocení sezony

Zlepšovat se dá vždy. Nabízí se ale otázka, zda jsme se jako amatéři nedotkli stropu. Tvrdím, že jsme nejlépe fungující amatérský klub na profesionální úrovni, řekl trenér Petr Suchan.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Cílů bylo více. Jednak rozvíjet hráče technicky i takticky směrem do velké hry. Dále jsme chtěli naučit kluky hrát v maximální intenzitě. Zlepšit obrannou činnost týmu. Pokud bude možnost, tak se poprat o vítězství v obou soutěžích a samozřejmě tu byl nevyřčený plán, postup do ligy starších žáků. Jsme tu pro kluky, a tak je naším dlouhodobým cílem nejlepším hráčům pomoci do většího klubu.

Jak se je podařilo naplnit?
Zde sebekriticky musím přiznat, že se nám cíle povedlo naplnit tak z šedesáti procent. Podzim se nám vydařil a vše nasvědčovalo tomu, že nás čeká další úspěšná sezóna. Až na výjimky se nám dařilo hrát bezpečně do obrany. Moc gólů jsme nedostávali. V týmu fungovala konkurence a tréninky měly slušnou intenzitu. V zápasech to bylo často o kvalitách soupeře. Technicko-taktické věci se přirozeně nabalovaly dle našich představ. Druhé místo a myslím, že dva body za vedoucí Příbramí, vytvářelo dojem dobrého nastavení týmu. V ligových výběrech se dobře prezentoval Lukáš Matějka. Po herně povedeném zápase se Spartou jsme Lukymu umožnili zimní přípravu s letenským týmem. Luky se chytil náramně, za což jsme rádi a doufáme, že bude následovat brzy někdo další z naší líhně.

Začátek roku 2023 nám ukázal obrácenou stranu mince. To, že naše obranná hra výrazně stojí na Matějkovi, jsme věděli. Byli jsme však přesvědčení, že se zvednou další hráči týmu. Bohužel nás doběhl růstový spurt a s tím růstové a svalové problémy ve velkém měřítku napříč celým týmem. Na pozici silného a rychlého stopera se nám v tomto období vychovat náhradu za Lukyho nepovedlo. Kluci, kteří na tuto pozici připadali v úvahu, byli převážnou jarní část mimo hru. Naši hráči jsou biologicky převážně mladší, než udává jejich rok narození, a i v tomto ohledu nám, ve srovnání se soupeři, začal ujíždět vlak. V mých očích jsou Holi s Vojtou do budoucna nadstandardní stopeři či defenzivní hráči, ale proti vyspělejším útočníkům soupeře to měli v jarní části hodně složité. A tak nám často chyběla výška, síla a rychlost. Hlavně tyto problémy způsobené pubertou, mají za následek ne úplně povedené jaro naší U14. Častá zdravotní omezení mělo za následek i úpadek kvality tréninku a snížení konkurence. Díky kvalitě kluků 2008 se nám povedlo vyhrát pražskou soutěž. Tam se projevila naše síla do ofenzivy a důležitost účasti silného obránce (stopera), kterého zajistil hráč ročníku 2008. V žákovském fotbale je to jak na houpačce a dokud nás držela nad vodou ofenziva, tak to nevypadalo úplně zle. Jenže i ofenzivní hráči mají právo na ztrátu formy. Vše vyvrcholilo baráží, kde je nutno si přiznat, že jsme již formu neměli na žádném postu. Největší vinu za nesplnění cílů nesu zcela jistě já osobně. Je potřeba včas vyhodnotit situaci a dobře zareagovat. Je to poučení pro budoucnost.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Co se týče mé osoby a celého realizačního týmu, tak je to návrat k cestě k výchově hráčů a potlačit vnitřně i navenek tlak tabulky. Stále se nám nepovedlo dostat do kluků maximální intenzitu. Hrát agresivně, silově a náročně. Takže to určitě přetrvává. Individuální rozvoj hráče s důrazem na detail. Týmově chci zlepšit organizaci hry v různých částech hřiště. Umíme presink v útočné třetině, ale nezvládáme střed hřiště a máme problémy v obranném bloku. Často nám vypínají hráči mimo těžiště. Neumíme jednotně včas přepnout. Práce na těchto aspektech jsou hlavní cíle pro následující sezónu. Jednoznačně na úplný vrchol stavím cíl zvýšit mentální odolnost týmu ve vypjatých situacích. Ještě nevím úplně jak, ale vidím to jako dlouhodobě největší slabinu týmu.

V čem měl váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
Většinou to bylo v kvalitě v útočné fázi. Máme kvalitu směrem dopředu a dáváme dost gólů. V tom jsme měli určitě ve většině zápasů navrch. Pro upřesnění. Máme kvalitu zlobit obranu soupeře. Umíme dát góly díky velkému množství vytvořených šancí. Produktivita je však nízká. To bylo vidět v zápase s top týmy, kde máme podobně šancí, ale výrazně prohrajeme. Další z cílů je tedy zvýšit produktivitu vytvořených šancí. Pokud to dokážeme, budeme mít ohromnou ofenzivní sílu.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Těch nej je také určitě několik. Ať to byly zápasy s ligovými soupeři, kde jsme uhráli dobré výsledky nebo dokázali zvítězit. Vítězství v Liberci, zápasy s Mladou Boleslaví, nebo dobrý zápas na Spartě, nás určitě těšily. Domácí zápas s Příbramí, kterou jsme přehráli fotbalovostí a chytrostí. Fyzicky, silově ani rychlostně jsme na jejich urostlé hráče v tu chvíli rozhodně neměli. Největší radost mám určitě z toho, jak se Lukáš Matějka zařadil na Spartě mezi užší kádr ročníku 2009. Jeho minutáž v prvních třech soutěžních měsících za Spartu je oceněním i pro nás na Tempu.

Těch horších momentů je bohužel víc. Bezmoc z toho, že celé jaro nemáte prakticky ani týden pohromadě kompletní tým. To, že tréninky přizpůsobujete zdravotnímu stavu hráčů s obavou o to, že se zraní někdo další, nebylo příjemným momentem. To asi patří k této kategorii a nebyli jsme jediní. První opravdu facka a nepříjemnost byla na turnaji v Kroměříži, kde jsme chtěli dát slepě minutáž všem v týmu, a nakonec jsme se propadli až na samotné dno. Určitě jsme nebyli nejhorší. A samozřejmě ten nejhorší moment sezóny byla nepovedená baráž. Ve dvou zápasech jsme nikdy neprohrávali a ani neprohráli. Vždy vedete 3:1 a nedotáhnete to. Nepostup na penalty bolí ještě teď...

V jakém rozestavení váš tým nejčastěji hraje a proč, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Dvě nejčastěji používané rozestavení uplynulé sezóny jsou 4:3:3 a 3:5:2. Vše záleží na typologii hráčů, které máte k dispozici. V průběhu podzimu jsme často hráli 3:5:2, vždy, když jsme měli k dispozici velkého, rychlého stopera ve trojici s dalšími technicky nadstandardními obránci, kteří dobře čtou hru. V našem ofenzivním pojetí (wingbeci vysoko postavení) je to velká ofenzivní zbraň. Vzhledem k tomu, kolik máme útočných hráčů, se to nabízelo. Nevýhodou jsou otevřené krajní prostory směrem do obrany a pokud nemáme silné rychlé stopery, nastává problém v podobě nebezpečných brejků soupeře. V průběhu jara jsme od tohoto rozestavení po odchodu Matějky maličko upustili. Věřím, že až se kluci uzdraví anebo dorostou, bude to zase naše stěžejní rozestavení. Dominantním rozestavením je teď 4:3:3, kde využíváme na pozicích beků rychlé hráče jako podporu pro fyzicky slabší stopery. Takto máme lépe pokryté krajní obranné prostory. Obě rozestavení jsou jen výchozí, a nakonec stejně záleží na spolupráci všech na hřišti a jednotném přepínání do/z těžiště hry. Věřím, že se kluci po pauze dají stoprocentně dohromady a budeme se moci rozvíjet v různých dalších rozestaveních.

Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
Velice těžká otázka. Všichni na Tempu, trenéry nevyjímaje, jsou navzájem k sobě otevření. To nabízí možnost vzít si od každého trenéra něco. Nikdo nic netají. Snažím se pozorovat všechny a přivlastnit si to, co mi dává smysl. Můžu jmenovat Tondu, Jardu, nebo další ikony a nelhal bych, ale mě zaujme každý něčím jiným. Kluci z přípravek, Páťa, Adam, Jirka i Venca a jejich hravost, která kluky baví. Dominikova cílená odbornost, nebo Perlisův klid v každé situaci. Petra Havlíčka a jeho herní přehled a dokonalá analýza. Petr Mathauser s jeho snahou o maximálně profesionální přístup. Šmíďas, který díky svému image budí dojem, jaký budí, ale pokud je někdo s ním v realizáku, tak pozná ohromný zápal, pracovitost a odbornost. Petr Dedek, jak je nad věcí, když se postupuje, nebo sestupuje. Vanky, který, jako trenér áčka, sleduje i kategorie mládeže typu U14. Přesto asi nejvíce diskutuji s Jardou Teplanem a maximálně se snažím inspirovat Tondou Plachým. Takže asi tak. Od každého něco, ale pak se v tom musím najít hlavně já. Omlouvám se všem, které jsem nezmínil.

Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
Tady musím poděkovat Perlisovi, že kdykoliv bylo potřeba, nás doplnit do tréninku hráči z U13, nebo zastoupit v zápase, nebyl nikdy problém. Spolupráce fungovala z mého pohledu velice dobře. Za to díky. Poděkovat musím i trenérům a hráčům z U15. Ani zde nebyl sebemenší problém. I díky tomu jsme dokázali vyhrát pražskou soutěž. Domluvit společné dvojzápasy v přípravě. Přesto zpětně vyhodnocuji, že jsme měli kluky více propojit v tréninku. Tam se ročník 2008 více zaměřoval směrem k U16 a možná jsme tím nevyužili nabízený potenciál rozvoje pro naše hráče. Vzhledem k fyzické akceleraci 08 a deceleraci 09 to asi chápu. Za uplynulou sezónu chci tímto zcela upřímně poděkovat Petrovi, Tondovi a celému realizačnímu týmu U15. Díky, kluci.

Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Zlepšovat se dá vždycky. Nabízí se však otázka, zda jsme se jako amatéři nedotkli svého stropu. Osobně tvrdím, že jsme nejlépe fungující amatérský klub na profesionální úrovni. Je obdivuhodné, kolik energie do toho všichni dáváme. Pokud se přehoupneme a zvládneme v klubu zaplatit nějakého profesionála, tak se můžeme dále zlepšovat. Největší artikl jsou trenéři. O vzdělávání se v klubu snažíme, ale ruku na srdce. Kolik bylo plánovaných trenérských schůzí a kolik jich skutečně proběhlo. Kolik bylo vizí o mentorování trenérů a kolik se toho opravdu zrealizovalo? Všichni asi víme jak, jenže čas dělíme na práci/fotbal/rodinu. Například v uplynulé sezóně proti nám nezřídka stáli lidé a kluby, co to mají jen fotbal/rodina. Práce nám zabírá zbytečně moc času:-). Z mého pohledu bychom se měli snažit udržet to, co máme a oživit to, co již fungovalo, a pokud se nám podaří někde zlepšit, tak super. Moc prostoru již jako amatéři nemáme.

Tykají, či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
Kluci mi tykají. Chci být do nějaké míry jeden z nich. Možná to pomáhá ke komunikaci směrem hráč – trenér, to nemůžu posoudit, protože mi hráči vždy tykali.  Samozřejmě je důležitý odstup, ale autoritu si vykáním nezískáš. Možná to v budoucnu přehodnotím, ale teď to pro mě podstatné není.

Pokud chcete říci něco na závěr......
Uplynulá sezóna byla v mém dosavadním trenérském působení asi ta nejsložitější. Myslím, že i kluci to vnímají podobně. Spousta kluků se musela začít vyrovnávat s pubertou a s tím, co se děje s jejich tělem. Někdo byl často zraněný, měl růstové bolesti, koordinační problémy a nebo nic takového, ale byl stále malý a ztratil výhodu rychlosti, síly. Navíc výsledek baráže…

Proto bych chtěl poděkovat všem za projevenou podporu v závěru sezóny. Přes sociální sítě, SMS zprávy i osobně se klukům dostalo velkého povzbuzení a víry v lepší zítřky. Ani náznak výčitek. Osobně jsem měl hodně telefonátů a zpráv od většiny z klubu a díky za to. Všichni asi pochopili, že se ještě naposledy vracím k nevydařené baráži. Naposledy: DÍKY MOC, TEMPÍČKO!

Závěrem bych rád poděkoval Michalu Matějkovi za tři roky společné spolupráce u ročníku 2009. Michal byl s klukama od přípravek a nyní se rozhodl skončit. Přejeme mu, ať se mu daří v osobním životě. Ještě jednou díky. Teď už se sluší poděkovat celému mému zbylému realizačnímu týmu. Jirkovi Hofmanovi jako skvělému vedoucímu i za pomoc v tréninku. A hlavně Vencovi Nechvílovi, bez kterého by to zkrátka nešlo. Díky, Vašku.

Krásné léto všem …

Osoby:

Petr Suchan