Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Nadále jsme chtěli pokračovat v rozvoji všestrannosti, kde jsme hodně spolupracovali s kondičním trenérem Pavlem Nápravníkem. Dalším z cílů byl rozvoj rychlosti, kde jsme se snažili minimálně dvakrát týdně zařazovat cvičení na rychlost a sílu. V neposlední řadě jsme kluky chystali na přechod do většího fotbalu a to konkrétně 6+1 a 7+1. I tak jsme se stále dokola věnovali malým formám her 3+1, 4+1 a 5+1. Zařazeny jsme měli i dril na techniku s míčem, zpracování, správné nastavení těla při přebírání míče a na prudké přihrávky. Hodně jsme se věnovali i obranným dovednostem (boční postavení, přebíraní hráčů, nabírání hráčů v rychlosti, rozehrávka od brankáře).
Jak se je podařilo naplnit?
Myslím, že jsme udělali velký kus práce. Kluci se ve všech směrech zlepšují a na hřišti 7+1 vypadají velmi zajímavě. Velké zlepšení jsme udělali ve výstavbě hry, tam musím kluky pochválit. Snažíme se hrát v rychlosti a hrát aktivně. Někdy mi chybí větší přímočarost, ale na tom budeme pracovat.
Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Budeme pokračovat v rozvoji všestrannosti, koordinace, rychlosti, technice s míčem a budeme střídat malé a velké formy her. U kluků se chci zaměřit na samostatné rozhodování ve hře a také na reagování na různé situace v zápase (například když nás soupeř napadá vysoko, když prohráváme nebo naopak, když vyhráváme). Kde budu asi hodně přísný, tak budu chtít větší přímočarost a tah na bránu. Chtěl bych zařadit rozbor zápasů, ale v menších dávkách. Kluci také poprvé začnou hrát soutěž, kde bude tabulka, takže i tam budeme mít práci kluky správně nastavovat, aby se tím nenechali strhnout a nadále hráli hru, kterou se učíme.
Jsme hodně silní v soubojích 1vs1 a 1vs2. V závěru sezony jsme začali být silní ve výstavbě hry, kde jsme si krásně dokázali připravit finální fázi. Právě finální fáze nám chybí. A proto i přes krásná řešení v různých situací, jsme často nedotáhli zápas výsledkově.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Pro mě samotného jsou nejlepší momenty, když se nám v zápase objevují věci z tréninku. V tomto momentě vůbec neřeším výsledek a vždycky kluky pochválíme. Nejhorší moment jsem já i celý tým měli na turnaji v Německu. Hodně se nám tam dařilo a bohužel nám tam hodně ublížil rozhodčí, který dělal všechno, aby mezi ty nejlepší postoupil německý tým. Když jsem viděl ty uplakané tváře během zápasu, kdy kluci jezdili po zadku a stejně jim ten rozhodčí ubližoval, tak jsem se cítil hodně špatně. Kluky učíme, že i rozhodčí může udělat chybu, ale co se stalo v Německu, tak to ani dětem vysvětlit nejde. Co na tom všem bylo pozitivní, že se ukázal charakter hráčů. Kluci se psychicky zvedli a zase jsme předváděli krásné výkony.
V jakém rozestavení váš tým nejčastěji hraje a proč, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Při hře 5+1 hrajeme 2-1-2. Výhodu v tomto rozestavení vidím v tom, že vychováváme komplexnější hráče. Kluci se musí hodně rotovat a reagovat na své spoluhráče. Při hře 7+1 hrajeme nejčastěji 3-3-1, ale určitě chceme rozestavení hodně měnit, aby kluci uměli reagovat na různé situace.
Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
Na Tempu je hned několik skvělých trenérů a je těžké si vybrat jednoho. Hodně sleduji Jardu Teplana, protože pod ním hraje můj syn. Líbí se mi, jak s hráči komunikuje a jak ho kluci vnímají. Taky sleduji Dominika Kadlece, ten zase skvěle umí dát dohromady tréninkovou jednotku. Snažím se od každého vzít pozitiva, abych se neustále zlepšoval.
Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
Spolupráce s ostatními týmy převážně fungovala vždy dobře. Dokázali jsme se na všem domluvit. Je jasné, že někdy se názory trenérů rozchází, ale vždycky jsme našli společné řešení.
Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Celkově si myslím, že to na Tempu funguje dobře.
Tykají, či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
Hráči nám tykají. Do klubu jsem přišel před rokem a bylo to tu už takhle nastavené. Osobně mi to nevadí, ale myslím si, že to není dobře. Když jsou děti malinké, tak to je asi v pohodě, ale jak začnou procházet pubertou, tak je to s některými hodně těžké. Na Tempu trénuje hodně mladých kluků a hráči v pubertě neznají své hranice. Občas, když sleduji tréninky ostatních kategorií, a zrovna vedou trénink asistenti v mladém věku, tak většinou to mají hodně složité, aby je hráči respektovali.
Pokud chcete říci něco na závěr......
Na závěr chci určitě poděkovat celému realizačnímu týmu. Jmenovitě Filipovi Kučerovi, Tomáši Veselému, Ondrovi Filipovi a na závěr Romaně Vaňkové. Se všema se suprově spolupracuje. Také chci poděkovat rodičům, kteří nás vždy hezky reprezentovali a kluky vždy podporovali. No a na závěr chci poděkovat všem hráčům. Kluci celou sezonu pracovali, i když to někdy nebylo jednoduché. Jsem na všechny pyšný. Děkuju!