U10: Hodnocení sezony

Nejlepším momentem byla výhra v Berlíně nad Spartou, kdy jsme ji ve finále přestříleli, klukům vše sedlo a následné emoce kluků, rodičů a nás trenérů, vzpomínal trenér Dominik Kadlec.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Jedním slovem rozvoj kluků. Navazujeme na to, co bylo řečeno v předcházejících hodnoceních. Věděli jsme, že soutěž nám nenabízí dostatečně kvalitní utkání pro rozvoj kluků, a tak bylo cílem naplánovat si konfrontaci i se zahraničními kluby a "silnějšími" kluby v rámci ČR. V tréninku jsme se chtěli více zaměřit na zpracování míče ze vzduchu, které se častěji vyskytuje a jinak trénovat hlavně v herních podmínkách. Střídali jsme týdny zaměřené více na zakládání akcí od brankáře a přihrávky (proti tomu logicky napadání soupeře) s týdny zaměřenými více na chování na útočné polovině spojenými s driblinkem, obcházením, střelbou (proti tomu obranné chování v soubojích 1:1, blokování střelby). Trénink byl vždy doplněn o půlhodiny zaměřeně na rozvoj pohybových schopností a dovedností (síla, rychlost). Cílem tedy bylo držet se systematického plánu a netrénovat nahodile jen podle "nálady".

Jak se je podařilo naplnit?
Začnu tréninkem, myslím, že se nám to dařilo dobře, i kluci z realizačního týmu drželi směr, když jsem chyběl. Vždy jsme se bez problémů domluvili a vše fungovalo. Perfektní je, že Petrovi se podařilo během sezóny udělat si UEFA B licenci a v létě u nás Jéžu nahradil Adam a ten postupně ukázal, že má kluky čím obohatit a že je pro realizační tým velkým přínosem. Během roku také Adam vystudoval další trenérskou licenci a to TM UEFA B. Dobře nás doplňovali i Milan a Honza, díky kterým jsme mohli kluky dělit do skupin. Obohacující pro kluky byla i středeční spolupráce s Pavlem na rozvoji síly. Povedené byly i všestranné dny na ZŠ Jitřní, které jsme zařadili asi třikrát v zimě o víkendu. V devět jsme se sešli a hráli basket, florbal, volejbal, kooperační hry a další, v pět se šlo domů.

Třešničkou na dortu bylo, jak se nám povedla výsledkově utkání, někdy se štěstím a musíme si uvědomovat, že to bude do budoucna těžší. Není to ale pořád priorita, uhrávat výsledky, hlavně jde o to, jak hrajeme, a jak se daří jednotlivcům. Co se týká utkání, tak se potvrdilo, co jsme očekávali. Během podzimu jsme tedy hráli sérii miniturnajů s Českými Budějovicemi, Jabloncem, Benešovem, Příbramí, Pískem a Táborskem. Perfektní je, že jsme si mohli dovolit kluky na jednotlivé turnaje obměňovat a vždy jsme hráli dobré zápasy a několik turnajů vyhráli.

V zimě jsme sehráli přátelská utkání například se Sigmou Olomouc či Baníkem Ostrava, několikrát také se Spartou a Slavií. Skalp Olomouce a remíza s Baníkem byly velmi cenné, zejména, když tomu odpovídala i hra. V těchto utkáních jsme zkoušeli už hru 6+1 či dokonce s Baníkem i 7+1, jinak jsme často hrávali s o rok staršími.

Vrcholy přišly na jaře, kdy jsme vyjeli na Slovan Bratislava změřit síly s domácími a Spartakem Trnava, skvělé bylo, že jsme hráli na dvou hřištích 6+1 a zapojili tak 18 kluků. S každým soupeřem jsme hráli dvakrát, a to jednou vítězně a jednou poraženě. Slovan nám návštěvu poté oplatil, kdy jsme hráli u nás s nimi a se Spartou. Tentokrát však s aktuálně "nejlepšími" kluky na jedno hřiště. Opět jsme to měli se Slovanem 1:1 na zápasy.

Nejzajímavější na jaře byl turnaj v Berlíně, kdy jsme jeden odehráli v sobotu (4. místo) a druhý v neděli, v tom jsme již dosáhli na první místo. Kdy jsme v rozhodujícím utkání porazili Spartu, a to zcela zaslouženě. V turnaji jsme tak za sebou nechali například týmy jako Liverpool FC, Hertha Berlín, Union Berlín, RB Lipsko, Hamburk SV, Dundee United či dánský Aarhus. O týden později jsme se zúčastnili finále Planeo Cupu, kde jsme se umístili na pro Tempo historickém 3. místě. Další radost nám dělalo to, že jsme vyměnili polovinu týmu proti turnaji v Berlíně.

Bronzovou medaili jsme přivezli také z Třebíč Open, kde jsme měli síly rozdělené do dvou týmů a druhý tým skončil na 8. místě. Vítězem turnaje se stala Zbrojovka Brno a druhá byla Žilina. I druhý tým však v žádném utkání nepropadl a utkání ztratil až v závěru, neboť jsme turnaj hráli se dvěma hráči na střídání (druhý den jen jedním). Šlo nám totiž o rozvoj kluků a ten je hlavně na hřišti, ne na střídačce. Sezónu jsme zakončili třetím místem na domácím Tempo Cupu, kde nás překonala jen Viktorka Plzeň.

Podařilo se nám tedy pro kluky zajistit kvalitní utkání, ze kterých jsme odcházeli s dobrým pocitem, že jsme těmto soupeřům konkurenceschopní. Dobré je to, že jsme vše neobjezdili jen s úzkým okruhem kluků, ale mohli jsme je střídat. Byť samozřejmě několik kluků bylo v těchto utkáních klíčových. V soutěžních utkáních na úrovni nejvyšší pražské soutěže tak mohli dostávat prostor další kluci, a i zde jsme ukazovali, že máme převahu a mohli jsme si tak dovolit hrát i některá utkání proti o rok starším, a to vždy s naší alespoň mírnou převahou. Budeme se snažit, aby tomu tak bylo i nadále.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Opět nám půjde o to, aby se kluci individuálně posouvali dál. Budeme se tedy snažit jim stále dopřávat kvalitní tréninkový proces v herním prostředí a doplňovat ho zajímavými zápasy, které musí být lehké, vyrovnané i těžké. Asi opět sehrajeme několik utkání ve formátu 6+1 a častěji zejména v zimě 7+1, hlavně kvůli tomu, že to většinou chtějí soupeři, a také kvůli tomu, že asi některá utkání budeme hrát opět se staršími soupeři. Pozitivní je, že v přípravkové soutěži už nás nebude čekat Žižkov ani Xaverov, jejichž výběry za úrovní soutěže zaostávaly. Nově se bude hrát čtyřkolově, a to proti týmům Sparta, Slavia, Dukla, Bohemians, Motorlet a Meteor.

V čem měl váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
Určitě "chápáním" fotbalu, dovednostní úrovní a šířkou kádru, kdy máme několik šikovných kluků. Soupeři mají často třeba silné kluky na jedno hřiště, ale na tom druhém už je to významně slabší.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Je jich spousta, já mám třeba hrozně rád soustředění, kde je čas i na mimofotbalové věci. Například, když na Třebíč Open kluci secvičili scénky a pak se hádalo, z jaké to je pohádky a tak. Jako hlavní ale musím říct výhru v rozhodujícím zápase v Berlíně nad Spartou 1:0, kdy jsme soupeře přestříleli a zaslouženě získali první místo, tam klukům vše sedlo a následné emoce, radost kluků, rodičů, nás trenérů…

V jakém rozestavení váš tým nejčastěji hraje a proč, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
V 5+1 hrajeme 2-1-2, dobře se tam zapojí do hry brankář. Vyzkoušíme si v nové sezoně ale i 1-3-1. V 6+1 je to 2-3-1. Pro nás jsou důležité principy hry, které jsou v podstatě stejná pro všechna rozestavení. Důležitá je konstruktivista brankáře, a proto volíme hru se dvěma obránci, kdy se dobře buduje spolupráce právě s brankářem.

Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
Prý, když Jirka Doležal někoho z týmu musí vyřadit, tak to podá tak, že mu za to rodiče ještě děkují, tak to bych chtěl umět. Protože tohle je pro mě v naší kategorii asi to nejtěžší, říct někomu, že by pro jeho rozvoj a sebevědomí bylo lepší být asi v menším klubu…

Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
Řekl bych, že bez problémů, vyšli jsme si vstříc s posunutými utkáními. S 2012, které byly starší přípravka jsme si několikrát zahráli proti sobě či si spojili trénink, když třeba někdo byl na zápase a někdo měl trénink. Kluci je několikrát doplnili na zápas. S Páťou od mladších to tak časté nebylo, protože hrají ještě 4+1, ale také jsme si spolu zahráli a pokud jsem po Páťovi něco potřeboval, tak vždy vyšel vstříc.

Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Za budovou vyrostl stan s posilovnou, z hlediska zázemí klub dělá maximum, to je vidět každý rok. Snad se letos podaří i travnatá plocha u Filosofské, když už budou mít hotové obložení školy. Teď je to hlavně o lidech, kteří na Tempu jsou, aby zůstali, protože nahrazovat stále někoho je velice těžké. No a jelikož se restrukturalizovala soutěž mladších žáků, která se nesmyslně řídí podle U15, tak musíme mít ambici postoupit s U15 do nejvyšší soutěže. Máme dobrý tréninkový proces, šikovné kluky a potřebujeme odpovídající soutěž. Ušetří nám to hodně práce, kdy nebudeme muset tolik domlouvat kvalitní konfrontaci, protože nám ji snad nabídnou mistrovská utkání.

Tykají, či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
Tykají a kdybych byl ve starší kategorii tak by mi také mohli tykat. Člověk si musí získat respekt a ten není otázkou tykání či vykání, i když třeba hlavně ze začátku může vykání pomoci. Je fakt, že pár z kluků, kteří přišli z jiných klubů, mi občas vyká, nemůžou si asi zvyknout na tykání.

Pokud chcete říci něco na závěr.....
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na vydařené sezoně, rodičům za důvěru, kterou v nás vkládají. Se šikovnými kluky se pracuje jedna radost. A jelikož jsem ji nezmínil u tréninků a nechtěl bych ji opomenout, tak také díky Kláře za její činnost v roli vedoucí týmu.

Osoby:

Dominik Kadlec