U8: Hodnocení sezony

Tým vynikal individuální kvalitou, důrazem a chytrostí. Ve vyhrocených utkáních mi chyběla větší herní odvaha a agresivita, kdy hráče přemohl strach z chyby, všiml si trenér Jiří Doležal.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Nechci se opakovat, ale hlavní cíl v mladší přípravce je prohlubovat lásku k pohybu a ke sportu. Dalším cílem bylo nadále zdokonalovat pohybové a fotbalové dovednosti jako vedení míče, obcházení soupeře, zpracování, přihrávání nebo střelba a propojovat je s herním prostředím. Co se obranných dovedností týče, zaměřili jsme se hlavně na to, aby se kluci nebáli být důrazní. Ukazovali jsme si, jak se před soupeře nacpat ramenem, rukou a jak míč odebrat. V U8 už jsme taky kladli větší důraz na nějaké základní herní principy. Kam se postavit při rozehrávce od brány, jak se postavit, když rozehrává soupeř, jaké prostory vyhledávat, když nemám balón. Stále jsme však na začátku dlouhého procesu učení a osvojování si těchto návyků.

Jak se je podařilo naplnit?
Je to dost idnividuální, někdo zvládá dobře jednu věc a nejde mu tolik druhá a někdo to má zase naopak. Celkově však myslím, že sezóna proběhla tak, jak jsme na jejím začátku zamýšleli. Kluci se fotbalově výrazně posunuli a jsou schopni konkurovat nejlepším týmům v republice.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Pokračovat v nastoleném trendu. Zdokonalovat a osvojovat dovednosti v herním prostředí a podporovat všestranný pohybový rozvoj. Ještě větší důraz budeme klást na činnosti jako převzetí míče a budeme tlačit kluky do maximální herní univerzálnosti například tím, že hráči budou rotovat na různých postech. Dále bychom chtěli ještě více eliminovat nevyrovnaná utkání a mít více zápasů s českou špičkou.

V čem měl váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
Především individuální kvalitou, důrazem a chytrostí. Ve vyhrocených utkáních mi však chyběla větší herní odvaha a agresivita, kdy spoustu hráčů přemohl strach z chyby. Toto je jeden z aspektů, na kterém budeme muset zapracovat.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepší moment asi konrétní nemám. S dětmi jsme si užili kopu srandy, ať už to bylo v srpnu na soustředění nebo na konci na turnaji v Třebíči. Pro mě osobně je nejlepší moment, když děti předvedou, co umí i na zápasech a když vidím jejich radost po povedné kličce či vstřeleném gólu.

Nejhorší moment mě nenapadá, nevybavuji si žádné horší zranění a tak asi jen zmíním Planeo Cup. Ne kvůli tomu, že se nám třeba herně tolik nedařilo. Myslím, že jsme si to všichni užili. Zaráží mě však některé týmy a jejich trenéři, kdy vidina výsledku zastíní jakýkoliv herní rozvoj. Hrajete pak třeba proti týmům, které jen nakopávají a vyhazují přes půl a s fotbalem to má pramálo společného.

V jakém rozestavení váš tým nejčastěji hraje a proč, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Tahle otázka je asi spíše pro starší kategorie, ale můžu se ji pokusit trochu rozvést. Většinu sezóny jsme hráli klasicky 2-2, která je podle mě pro děti ideální k osvojení si základních herních principů. Příští sezónu vyzkoušíme více i jiné možnosti, i když ve formátu 4+1 toho zas tolik vymyslet nejde.

Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
V první řadě bych rád zmínil, že si velmi vážím trenérkého kolektivu na Tempu. Bavím se se všemi trenéry, na Tempu trávím hromadu času a od každého jsem si určitě něco vzal. Kdybych si měl vybrat jednu schopnost, tak to bude asi Petr Vanko a jeho neskutečně pestrá slovní zásoba.

Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
Za mě fungovala spolupráce na výbornou. S trenéry U7 i U9 jsme blízcí kamarádi, a domluva tak byla jednoduchá. Od příští sezóny bych se nebál ještě více některé hráče posouvat a některé tréninky spojovat.

Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Na Tempu už jsem sedmým rokem a klub se stále posouvá dopředu. Nejen zázemí, ale i celkové fungování klubu se neustále zlepšuje, za což patří velké díky všem, co se o to zapřičiňují. Podmínky nejen pro hráče, ale hlavně i pro trenéry se však dají neustále zlepšovat a i když mám pár výtek, tak to asi není nic konkrétního, co bych chtěl zveřejňovat na web.

Tykají či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
Mně osobně vyhovuje, když mně a mým asistentů hráči v této věkové kategorii tykají. Snažíme se navodit kamarádskou atmosféru, kdy se hráči nebojí s trenérem mluvit a nebojí se zkoušet nové věci a chybovat. Tykání tomu dle mého názoru napomáhá.

Pokud chcete říci něco na závěr......
Na závěr asi klasické poděkování celému realizáku za to, jak jsme sezónu zvládli, kolik energie a času do toho všichni dávají a jak fungují po lidské stránce. Speciální poděkování pak patří klukům Patrikovi a Adamovi, se kterými fotbalové záležitosti často řeším, a všem ostatním, se kterými jsem si na Tempu blízký a kteří mě neustále posouvají nejen jako trenéra, ale i jako člověka.

Osoby:

Jiří Doležal