B tým: Pohádka se špatným koncem

Benfika proti Dubči neprodloužila vítěznou sérii. Kam se ztratila forma?

Hezký večer, milé děti, budu Vám vyprávět jednu fotbalovou pohádku. Bylo - nebylo jedno fotbalové mužstvo. Občas vyhrálo, občas remizovalo, nejčastěji však prohrávalo, ale dobrou náladu mu to příliš nekazilo. Nicméně kdyby vyhrávalo častěji, dobrá nálada by se stala dokonce vynikající.

A světe div se, jednou, zjara to bylo, se mužstvu podařila celá série výher. Nejprve zdolalo tým z úplného dna tabulky. A slovo zdolalo je zde naprosto správně, protože s lehkostí to opravdu nebylo. Pak mělo velké štěstí v dalším zápase, že rozhodčí neposoudil jeden zákrok červenou kartou, poněvadž by hrálo skoro celý zápas v oslabení, a těžko by tak nezměrnou bojovností ubránilo výhru s jedním jediným gólem, který by navíc v deseti dost možná vůbec nevstřelilo. A štěstí se týmu drželo i nadále, protože v dalším zápase měl k přivítat soupeř, který domácí zápasy hraje v pátek. Neboli má v kádru hodně hráčů, kteří o víkendu dávají přednost jiným aktivitám, než se honit po hřišti. A protože to tentokrát vycházelo na prodloužený víkend, navíc den po čarodějnicích a navíc bylo opravdu nádherně, tak se jejich trenérovi sešlo jen dvanáct nejvěrnějších.Z toho přesně jedenáct včas, dvanáctý, s kachnou a dvěma pivy v sobě, přišel až v momentu, kdy už deset minut hráli po zranění jednoho z nich v početní nevýhodě. A tak naše mužstvo mělo cestu za výhrou notně usnadněnu, přesto se soustředilo celý zápas a nedovolilo soupeři ani čestnou branku.

Notně posílené sebevědomí našeho týmu mělo další víkend prověřit mužstvo přímo ďábelské. Strach z něj opravdu šel a jak se pozápase nechali někteří hráči našeho mužstva slyšet, ve čtvrtou výhru v řadě vlastně nevěřili. Ale vyšel úvod, nekompromisní sudí vyloučil ďáblům gólmana v situaci, kdy by mnozí jiní vytáhli kartu jen žlutou, jeden talentovaný hledač výmluv se fotbalově našel na novém postu a zrodil se další krásný výsledek po kterém se hlášky „dejte nám soupeře“ rozléhaly šatnou už z více, než jen jedněch vtipkujících úst.

Další týden, to už se zase hrálo domácí půdě, přijel soupeř ne tolik technický, zato notně bojovný. Šnůra výher našeho týmu je však asi dost vystrašila, neboť v úvodu se jim nedařilo míče ani pořádně odkopávat, natož si přihrávat. A tak přišla šance v první minutě, gól v druhé minutě, narážečky třeba pěti hráčů na pár doteků před jejich vápnem, to vše vyvolávalo dojem, že pátá výhra v řadě už nemůže nepřijít. Jenže když tomu dojmu podlehnete natolik, že trochu přestanete běhat, trochu se přestanete poctivě vracet, trochu si začnete hrát na Brazilce v soupeřově vápně a pak z mnoha šancí vlastně vůbec nevystřelíte, trochu si chcete zahrát fotbálek místo toho, abyste se hladově hrnuli k soupeřově brance, trochu začnete hledat chybu všude jinde než u sebe, tak Vás fotbalový pánbůh po zásluze potrestá. V tomto případě prohrou 2:4, ke které soupeři gratulujeme. Tento příběh zná možná každý sportovec, těm nejlepším se však děje méně často, než těm horším. Tak co myslíte, děti, poučí se toto mužstvo, až se mu zase příště všechno bude dařit, že si toho bude víc vážit a nepřestane se snažit i dál, nebo si to bude muset prožívat ve svém, možná nejen fotbalovém, životě stále dokola a dokola? Tak to si budeme vyprávět zase příště, teď už zhasneme a půjdeme spát. Dobrou noc.

Zápasy:

FC Tempo Praha B - FK Čechie Dubeč 2:4 (1:1)