26.4.2023 11:12   Pavel Hrstka  

K dalšímu mistrovskému utkání jsme zavítali do Vysočan, kde nám byla soupeřem TJ Praga, která na jaře výsledkově příliš nezáří.

Po dvou nominacích v základní sestavě jsem si tentokrát poprávu vysloužil místo na lavičce. Příčinou tohoto trenérského tahu byl velmi ležérní přístup k oběma tréninkům, kdy jsem se v úterý bez omluvy vůbec nedostavil a naopak ve čtvrtek dorazil až příliš dobře naladěn. Kdo ovšem měl náladu zcela opačnou, byl Maty, který po úderu do nosu od frustrovaného Míky zamířil na rentgen. Matymu přeji brzké uzdravení!

K samotnému zápasu. Už při rozcvičce jsme zjistili, že trávník má do ideálu hodně daleko, a tak se i vzhledem k soupeři dal očekávat spíše boj než kombinační fotbal. Již v 6. minutě propadla naše obrana a domácí útočník běžel sám na Kuchyho, který ho ještě před pokutovým územím zkušeně poslal na zem. V tomto případě nás podržel rozhodčí, který mu udělil pouze žlutou kartu. První poločas byl především plný soubojů ve středu pole. Ovšem po jednom z nich získal míč Míkys a předložil ho Čechýnovi, který si s těžkou přihrávkou poradil náramně a poslal nás do vedení. Praga následně mohla odpovědět, ale naštěstí pro nás si domácí hráč nedokázal poradit s těžkým terénem a poslal střelu vysoko nad. Přiznávám, že jsem ze střídačky více než fotbal sledoval otáčející se jeřáb stojící opodál. I tak mi trenér dal důvěru a po jasném pokynu: "Oživ to" mě poslal na hřiště hned od začátku druhé půle.

Druhé dějství pro nezaujatého diváka nebylo příliš koukatelné. My jsme se soustředili především na dobrou defenzivu a z ní vyrážet do rychlých brejků. To se nám z mého pohledu velice dařilo, akorát chyběl větší klid nebo přesnost v zakončení. Dvě obrovské šance spálil Marťas, i když ve druhém případě zakončoval svou výrazně slabší pravačkou. Posledních 20 minut Pragovka vrhla všechny zbývající síly do útoku, avšak my jsme obrovskou vůlí a hladem po úspěchu, i přes pár kontroverzních rozhodnutí rozhodčího, všechny balóny uskákali či ukopali. V závěru mohl pojistit naše vítězství skvěle hrající Míkys, ale nadvakrát pohořel na domácím brankáři. Nutno podotknout, že sebral míč z nohy lépe postavenému Švábisovi, který nás po týdenní návštěvě opět opouští.

Poté už přišel závěrečný hvizd, a my si tak v kabině mohli vychutnat pokřik pod vedením staronového kapitána Míky.